TOP 5 chyb které dělají moravská vinařství v prodeji
Následujících 5 bodů jsme nesestavili s cílem kritizovat tuzemské vinaře. Pouze po více než 20 letech ve vinném businessu a jeho okolí máme vypozorované určité „nešvary“ – o to smutnější, že tuzemská produkce zabírá jen cca 40% české spotřeby vína. Aneb tuzemský vinař by teoreticky nemusel být ve stresu aby prodal svá vína. Mělo by stačit je jen vytlačit před vrata a označit cenovkami. Že to není zas tak snadné dokazuje i následující výčet:
1.Všichni chtějí být v gastronomii na Praze 1
„Maminko podívej – Orloj, Pražský hrad, Václavák – tam všude jsou naše vína. Kdo by to do toho Ladi řekl v první třídě, že to dotáhne až do Prahy“ – snem snad každého (téměř) moravského vinaře je, aby jeho vína zdobila vinné lístky těch nejvybranějších restaurací v ČR. Na tom není nic špatného. Svému cíli je často podřízen výběr odrůd, použité technologie, ale i typ lahví či etiket. Výsledkem je špičkové víno – ať z pohledu vinaře či objektivně – ale v cenové hladině 250,-Kč a výše.
A s takto vytvořeným produktem (promiňte – vínem) se vydá směr Praha k dobytí centra města. Už na D1 zjistí, že v té koloně nestojí sám a že kromě rumunských a polských kamionů je tam s ní i celá řádka aut a dodávek jeho kolegů z vinařské branže. A jaké to překvapení, když všichni směřují do centra Prahy.
Ano, naše hlavní město je nejbohatším místem země a prakticky i střední Evropy. Centrum je plné turistů a najdete zde restauraci na každém rohu. Navíc celá řádka z nich je kvalitních. Ale… trh není bezedný. A každý vinař chce prodávat na královské cestě. Ale ne všem se to povede. A pak jsou konfrontování s realitou, že „víno za rozumných 250,-Kč“ na Praze 1 získá už na Žižkově status „drahé a špičkového vína“ a v takovém Novém Bydžově (náhodně vybraná obec) je pak v této cenové kategorii v gastronomii prakticky neprodejné (na vinném lístku odhadem 500-750,- Kč). Pokud mne někdo z Bydžova přesvědčí o opaku, rád se nechám poučit.
Resumé: Zbytečné zaměření jen na top segment trhu, který vede k nasycení určité části restaurací (tlaku na cenu apod.) Navíc s produktem, který je ve zbytku gastronomie a vinoték podstatně hůře prodejný.
2. Příliš široká škála vín a jejich malé množství
Oproti zahraničním vinařstvím stejné velikosti vyrábějí tuzemští vinaři prostě a jednoduše příliš druhů vína. Všichni máme rádi rozmanitost a možnost vybrat si. Ale všeho s mírou. Pokud navštívíme drobné vinařství v Bordeaux, které vyrábí 100 tisíc lahví ročně, zjistíme, že vyrábí jedno dvě vína. Když to porovnáme s jinými regiony Francie či třeba Rakouska, tak počet vzroste sice na 6-8 druhů, ale stále je to jen zlomek toho co často můžeme vidět na jižní Moravě. 15 bílých odrůd, 4 rosé a třeba 6 červených, to vše v jakostní variantě a přívlastkové. K tomu nějaké speciality, slámovky, reservy či cuvée. A to vše při produkci plus mínus 100 tisíc lahví…to máme maximálně pár tisíc lahví od druhu. Což když se do konkrétního vína zamilují dvě větší restaurace a jedna středně velká firma se rozhodne tímto vzorkem obdarovat klienty a… za čtvrt roku od nalahvování není co prodávat.
Pak není div, že některá vinařství posílají aktualizaci svého ceníku dvakrát do měsíce. To nemusí vadit vinotéce, ale restaurace, která nechce měnit vinný lístek dvakrát do měsíce (tedy každá) se z toho zblázní. I soukromý milovník vína bude zklamán, když sotva se propije prvním kartónem a zjistí co mu chutná, je konfrontován se zprávou, že jeho vybrané víno je již 5 týdnů vyprodáno.
Navíc pokud se zahraniční vinař soustředí na 1-2 vína rsp. méně než deset, jejich um a úsilí je podstatně méně rozmělněno, než když musí tuzemský vinař zvládnout desítky druhů vína. A nebo jsou tuzemští vinaři násobně schopnější než ti zahraniční. Minimálně někteří tomu věří.
3. Stále nějaké novinky, řady, etikety a projekty 
Podobný případ jako u předchozího bodu. Je lidskou přirozeností se zajímat o něco nového, vyvíjet se, poznávat a učit se nové věci. Ale také hledáme pevné body, stabilitu. A to platí i ve víně. Když nám něco chutná, nechceme to měnit. Víno sice není svíčkovou od babičky, ale princip je podobný.
Některá vinařství se snaží dosáhnout obchodního úspěchu neustálým vývojem nových vín, změnou etiket či tvorbou originálních řad vín. Bez ohledu na to, zda si na jejich předchozí změny zákazníci zvykli. A to potom stačí jen půl roku nenavštívit web vinařství a nedojít na jejich výroční degustaci a nestačíte se divit. Z Rulandy šedé je Pinot Gris, ze standardní řady je Premium a etikety s kostelíčkem na kopci jsou nahrazeny tečkou a čárkou na béžovém podkladu. Ale zákazníci se vracejí k tomu, co znají. A když se přes všechny ty inovace ztratí v „lese“, nenajdou ani hájovnu aneb vinařství ztratí klienta
4. Raději vrabec v hrsti než holub na střeše 
Absence dlouhodobé (někdy i střednědobé) strategie. Stručně řečeno. Je to cena, kterou spousta vinařů musela zaplatit za dynamický vývoj v tuzemském vinařském průmyslu, který fakticky nekončí. Prostě když je potřeba zaplatit novou halu, další hrozny a DPH a to vše v následujících 24 hodinách, tak se nějaké strategie a mise firmy vytváření dost těžko. Respektive na ně nejsou ani myšlenky.
Klasickým příběhem (lze to zařadit mezi vinařské báchorky) je situace, kdy měl pan X u vinaře Y zarezervován určité množství konkrétního vína. Ať pro účely restaurace, firmy či soukromé. Ale co se nestalo. Přijel Pražák/Brňák (nehodící se škrtněte), otevřel kufr plný peněz (nebo-li zaplatil cash) a všechno víno vykoupil. Na jednu stranu se vinaři nelze divit, na druhou stranu tak vytváří pachuť na patře do té doby dlouhodobě věrných klientů. A bez nich se dlouhodobé vize těžko budují.
5. Špatná logistika 
Rychlost, to je oč tu běží. Nikdo nechceme čekat. Víno potřebujeme na dědečkovu oslavu v pátek, do restaurace na čtvrteční raut nebo do firmy aby jej obchodní zástupci mohli rozvážet klientům. Není čas ztrácet čas a každý den čekání na víno je zbytečný.
Zadání je jasné. Bohužel i dnes v době všech přepravních společností, „špedic“, kurýrů, „vytěžováků“ a bůh ví čeho musí klienti na své víno čekat i dobu v řádu týdnů. Sice mezi většinou vinařství a jejich klientů leží D1, ale to lze jako polehčující okolnost brát jen někdy.
