Vánoce: budeme pít to, co nám vnutí marketingové hrátky obchodníků? Nezkusíme třeba Madeiru? Jediné víno, které se zapéká?
Není to tak dávno, co jsme vítali nové Svatomartinské víno a pár dnů nato nové Beaujolais. Někteří by ovšem přivítali, kdyby se tato vína moc nevítala. Je to prý komerční deformace a dílo proradných obchodníků. Ale já si, navzdory odsuzovačům, díla obchodníků docela vážím. Vždyť ještě nedávno (alespoň z mého pohledu) jsem marně toužil žít v komerční společnosti, a tak teď cítím povinnost přijmout ji se vším všudy. A klidně komersantům odpustím, že si dovolili vymyslet něco, co mně zrovna nechutná. Oni totiž stáli u zrodu spousty jiných užitečných věcí. Protože vyrobit dobré víno, to není až tak velký problém. Problém je dobře ho prodat. A víte, proč mne napadlo psát o obchodnících? Protože se blíží Vánoce. Je to ten nejúspěšnější marketingový počin všech dob. Ten druhý byl až donedávna Beaujolais nouveau, ale v našich končinách ho nahradila kampaň Svatomartinských vín. Mým vzorem je však tatínek Oty Pavla, který prodal vysavače značky Eta i ve vesnici, kde neměli elektrický proud. 
Na začátku novověku byli nejzdatnějšími obchodníky Holanďané. V 17.století jim patřilo 20 tisíc lodí sloužících evropskému obchodu. Nadvládu v obchodování s vínem si zajistili tím, že podnikali v místech, která byla poblíž jejich obchodních tras. Vinaři, kteří tam pěstovali révu, měli štěstí, protože nemuseli vynakládat obrovské finanční prostředky za dopravu. Dodnes někteří enologové tvrdí, že víno pocházející ze svahů nad řekou vděčí za svou proslulost nikoli mikroklimatu s odrážejícím se sluncem od hladiny řeky, nýbrž tomu, že vinař neměl problémy dopravit svůj produkt k zákazníkovi. No a když vám teď řeknu, že se Holanďané zasloužili i o věhlas koňaku… zkrátka si jednoho dne řekli – nač draze dopravovat velké objemy, když je můžu zmenšit? Pak na loď dostanu daleko víc alkoholu za několikanásobnou cenu!! Řečeno dnešní mluvou jednoduše komprimovali neboli digitalizovali. Ostatně, co jiného je destilace? Skoupili vína v oblasti Cognac (mimo jiné) a cestou na lodi je prohnali přístrojem. Pálenka, do té doby výsada lékárníků, byla obchodníky povýšena na drahý a lahodný artikl, protože její kvalitu neustále zdokonalovali nejen technologicky, ale i výběrem těch nejvhodnějších hroznů.
Historii vína ovlivnili už daleko před tím jiní vynikající obchodníci. V roce 600 před Kristem přivezli Féničané na území dnešního Portugalska odrůdy, které se tak dobře ujaly, že přežily 2500 let a nikde jinde než tam se nepěstují. Roku 27 před Kristem na tomto území Římané založili provincii Lusitania a vinice vzkvétaly. A teď k jádru věci. Portugalci tehdy „pouze“ objevovali a všude byli první a nebyli tak zdatnými obchodníky jako Holanďané, přesto však existuje jedna vyjímka. Zasloužili o zrození nejexotičtějšího dezertního vína na světě. Jediného vína, které se peče v peci.
V roce 1481 přistál u břehů ostrova Madeira kapitán Jao Zarco, aby ho získal pro prince Jindřicha Mořeplavce. Jenže ten kousek země byl tak zalesněný, že se Jao nemohl dostat do vnitrozemí. Založil tedy oheň, a prý že si počká. Na ostrově bylo dřevní hmoty více než dostatek, a tak chudák čekal sedm let. Dnes víme to, co on tehdy nemohl tušit, totiž že to stálo za to. Oheň za tu dobu zničil veškerou vegetaci, propustnou vulkanickou půdu naplnil potaší, a tím ji učinil vhodnou pro pěstování révy, což Portugalci naštěstí využili.
Postupem času vyplynulo, že se na Madeiře vyplatí vyrábět spíše dolihované víno typu Porto – to už Portugalci dobře uměli. A začali ho dopravovat do svých kolonií na Dálný východ i do Austrálie. No a jak tak lodě obeplouvaly mys Dobré naděje a několikrát překročily rovník, portské z Madeiry se v tropech zahřívalo na vysoké teploty a pak se zase ochlazovalo. Taková plavba trvala i šest měsíců, tak si jistě dovedete představit, že tím víno získalo zvláštní charakter. Vinaři na Madeiře samozřejmě nic netušili – až do chvíle, kdy se jim jedna zásilka vrátila nedopatřením zpět. Rozdíl mezi původním a vráceným vínem byl obrovský. Nebylo těžké přijít na to, že rozdíl je způsoben střídáním teplot, a tak posléze vznikly speciální pece zvané estufas, které procesem estufagem napodobí ohřívání a ochlazení. A tím se dostávám k tomu, že víno může získat věhlas i bez podpory prodeje. Madeira přece vděčí za svůj objev náhodě a žádný velký marketingový tah nepotřebovala. Tak schválně – co budeme pít o Vánocích? Beaujolais, svatomartinské, koňak anebo Madeiru?
Zdroje obrázků: Cognac Delamain, Gerard Bertrand, Wikipedia
