Ročník vinaře

Ročník. Alfa a omega vinaře. Strach ze špatného, naděje ve výtečný. To jsou emoce, které vinařem cloumají celý rok. Stejně tak jako ročníky minulé. Jsou věčným a vděčným tématem všech vínomilců. Můžeme se těšit na nejlepší ročník desetiletí nebo to bude jen jeden z průměrných? To jsou otázky, které si všichni často klademe. Jakou láhev si mám vybrat? Byl to špičkový ročník, dobrý, průměrný nebo nestál za nic?

A jak je to ve Francii? Když dosáhli na vinici i ve sklepě nirvány, označují sezónu za excelentní ročník nebo ročník desetiletí. Když byl rok velmi dobrý, tak se používají formulace jako výtečný ročník, zdařilý ročník, výjimečný ročník. Pokud je to ročník, který bychom hodnotili jako „OK“ tak padnou slova o klasickém ročníku, standardním či dobrém.

ALE – pokud příroda, pán Bůh či jiná entita, v kterou vinař věří, není příznivě nakloněna a ročník se opravdu nepodaří, nikdy se nemluví o špatném, nepovedeném, mizerném či dokonce blbém ročníku. V tomto případě se totiž použije výraz „ročník vinaře“.

Ročník vinaře by mohl znít jako úspěšný marketingový tah k zamaskování faktu, že počasí připravilo vinaři „nepěknou věc“. (Jak říká Jára da Cimrman.)  Francouzský vinař se tímto výrazem zdráhá říci, že rok byl zkrátka špatný, a tak to zaobalí do kabátu „ročníku vinaře.“

ALE – po prvním odeznění škarohlídské a škodolibé myšlenky jsem si uvědomil podstatu tohoto výrazu. Pokud je ročník dobrý, tak z kvalitní suroviny udělá slušné víno skoro každý. Zdráhám se použít výrazu „i cvičená opice“, ale možná to na takovou situaci sedí. Zatímco když se na vinici neurodí respektive, co se urodí, nestojí za nic, to je situace jiná. To musí nastoupit pan Vinař, aby z tohoto přírodního materiálu udělal alespoň průměrné víno.

Když tedy někdy uslyšíte výraz „ročník vinaře“ – buďte opatrní na víno a o to větší pozornost věnujte vinaři. Můžete narazit na víno špatného ročníku, ale  možná na špičkového vinaře. A takové setkání se vždycky hodí:)