Průšvih týdne: Vína v Puppu

Genius loci neboli duch místa. Ten rozhodně nepostrádá karlovarský hotel Pupp (respektive Grandhotel Pupp). Seznam jeho slavných hostů by byl nekonečný, stejně tak jako významných událostí, které se v tomto hotelu pořádaly. Nejednomu filmu také sloužil jako velmi elegantní kulisy.  O to horší šok zažije při pohledu na nabídku vín….
Ano, jsem v „Puppu“, takže logicky čekám vyšší ceny na všechno včetně tringeltu šatnářce. O to příjemnější zjištění je, že lahve moravských vín začínají číslem 390,- Kč. Pohledem na příznivou cenu však vše příjemné končí. Za necelé čtyři stovky dostanu nejzákladnější produkt jednoho jihomoravského velkovýrobce, jehož lahve (identické s těmi, co Vám přistanou na stole) najdu v každém supermarketu či benzinové pumpě. Ve sklenici pak víno perlí takovým nevybíravým způsobem, že se rovnou na stěně vytvoří kruh pěny připomínající sliz. Navíc se nejedná o vadu jedné lahve, vykazují to všechny.

Dožadoval jsem se tedy standardního vinného lístku (v praxi VIP lístek). Dostalo se mi bonusového pozvednutého obočí číšníka a komentáře  „To jste dneska první.“ Po půlhodině držím v ruce regulérní nabídku vín. Objevuji dvě vína tradičních moravských vinařů v dost neaktuálních ročnících. Cenotvorba vín kopíruje metodu čtyřnásobku, možná pětinásobku. Ale to je to poslední, s čím bych měl mít problém. Jsem přeci v „Puppu.“
Oceňuji uváděné ročníky, ale chilský sauvignon z roku 2010 mne opravdu nezaujme (790,- pro informaci). Volba neutrálního základního Prosecca a risk v podání Ryzlinku vlašského z Mikrosu (vinař by řekl „lahvově zralý“, já spíše „blížící se hraně“) se nakonec ukazuje jako nejlepší volba večera. Ne pro svou kvalitu, ale pro katastrofálnost všeho ostatního. Problém není v ceně, ta by na takovémto místě mohla být i vyšší, ale v kvalitě toho co za své peníze dostanu.

A jako zlatá tečka na závěr večera – na dotaz směrem k obsluze, jak  je baví taková vína prezentovat, se mi dostalo obligátní odpovědi: „Jo, je to hnusný, ale na plesy to stačí.“