Chutná mi víno, na které mám (zrovna) chuť

Na jedné hromadné degustaci se ke mně přitočila jedna paní s tím, že má ráda červené víno. Přikývl jsem a nevinně se zeptal odkud. Řekla mi, že z Prostějova a v duchu nedorozumění se pak nesl celý hovor. Když jsem upřesnil, že se ptám na původ vína, následovala odpověď: „Až tak?“ Poté jsem vyslechl ne příliš originální chvalozpěv na červené víno a věty o antioxydantech citované z televizní reklamy na džusy. Čekal jsem zdvořile na tečku, abych se mohl zapojit do debaty, ovšem neměl jsem šanci. Namísto poklesnutí hlasu následovala vzestupná kadence končící otazníkem: „A jaké víno máte rád vy?“. Odvětil jsem, že to, které mi chutná. A chutná mi to, na které mám právě chuť. Paní mne v duchu určitě označila za amatéra se sklonem k laciným frázím. Alespoň tak napovídal výraz jejího obličeje. Skromně jsem dodal, že člověk má jiné chutě ráno či večer, rozdílné v létě či zimě. A vůbec – citoval jsem přece slova pana profesora Viléma Krause. Dáma odvětila, že Kraus toho v Uvolněte se nakecá až moc a na rozloučenou mne obdařila shovívavým úsměvem. Vedle mne stojící člověk, který nechtěně rozhovor zaslechl, mi položil ruku na rameno a pravil: „Byl jste statečný…“

Já tu dámu ale musím omluvit. Nemůže za to. Chce pít víno, aby se jí mírně zatočila hlava a nechce zkoumat, co vlastně vkládá do úst. Marketéři dobře vědí, že průměrný český zákazník nerozlišuje už ani červené od bílého, ale spíš sladké a nesladkého a ještě lépe drahé a levné. Ten mírně pokročilý se orientuje podle odrůd anebo podle názvů. Tady bodují vína, jejichž názvy lze snadno vyslovit, ale málokdo je umí správně napsat. Jako třeba mediálně známé Chateauneuf du Pape. Ostatně, většina běžných zákazníků neví, proč se vlastně jméno tohoto půvabného městečka ocitlo na vinětě – zda je to víno, vinice, odrůda nebo vinařství. A tak si dovozci nemusejí lámat hlavu se správným překladem viněty. V jednom supermarketu jsem narazil na láhev francouzského vína s velkým nápisem Corbieres AOC. Do tohoto nejjižnějšího vinařského regionu Francie v Languedocu často jezdím a něco jsem tam už ochutnal, a tak pro srovnání šup s lahví do košíku. Cena odpovídala kvalitě a já byl ochoten stát se tolerantnějším. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem si přečetl českou kontravinětu. Anglický text o francouzském víně pravil „…in the Corbieres region of Southern France“ a český „…z regionu Corbieres v severní Francii.“ Jako prodávající je hrdě podepsána společnost Tesco stores ČR a.s. Vršovická 1527/68b, Praha 10. Tu láhev mám a budu se ji snažit všem ukazovat. I té dámě. A jestli ji někdy potkám a ona mi řekne, že pije okořeněné víno Corbieres ze severní Francie, odpovím jí s obočím vysoko nad čelem: „Až tak?“