Morava 2014 – zpráva o stavu

Jedním z příjemných, a o to vzácnějších aspektů práce obchodníka s vínem, je navštěvování svých vinařů, kontrola jejich práce, chválení jejich nových ročníků vína a vzájemné se poplácání po ramenou. Jak často říkáme s nadsázkou, na jižní Moravu je to od nás stejně daleko jako do Francie. Rekonstrukce D1 tuto větu posunula ještě více do reality než jsme sami čekali. Nicméně z nejzápadnějšího cípu Čech do Mikulova se opravdu nejezdí každý víkend a proto pracovní dva dny na jižní Moravě byly velmi hektické a časový (degustační) plán velmi koncentrovaný.  A zmiňovaná D1 v něm zahrála velmi významnou roli. Nicméně zpět k vínům..

Ročník 2013

V hodnocení ročníku jsou specialisté ve Francii. Již dávno si uvědomili, že to jakou nálepku ročníku na začátku dají, takovou si sebou daná vína ponesou celý svůj (lahvový) život. Proto ve Francii uslyšíte hodnocení ročníku jako skvělý, výjimečný, jeden z nejlepších za x dekád, klasický, standardní a když už opravdu se blíží k čemusi pro co v češtině máme peprná vyjádření, tak Francouz nepoužije žádné pejorativní označení (například nehezká věc), ale řekne „ročník vinaře.“ Má to svou logiku. V dobrém ročníku skoro každý dokáže vytvořit alespoň ucházející víno. Jen ten kvalitní materiál nesmí ve sklepě zkazit. Ale v ročníku, který je obtížný, je jen na mistru vinaři dokázat i z podprůměrných hroznů rsp. z podprůměrných přírodních podmínek sklidit průměrné hrozny a vytvořit z nich nadprůměrné víno. K tomu došlo aktuálně v mnoha regionech Evropy (mimo jiné v Bordeaux a Châteauneuf-du-Pape nebudou na 2013 vzpomínat s láskou) a dlouhou dobu to vypadalo, že i rok 2013 se na Moravě nezapíše do vinařských kronik zlatým písmem.

O příjemnější překvapení náš čekalo následně na Moravě při přímé konfrontaci s ročníkem 2013 v praxi. Zatímco ročník 2012 do značné míry bojoval (rsp. vinaři bojovali) s nedostatkem kyselin ve víně (ta tolik opěvovaná svěží kyselinka), ročník 2013 byl od počátku v opačném gardu. Vína vykazovala hodnoty kyselin často výrazně přes 10g/l a i když často šel s pomocnou rukou „v ústrety“ zbytkový cukr, vypadalo to na ročník vín pro (a jen pro) opravdové chlapy. Naštěstí zafungovala příroda a přirozená redukce kyselin ve víně od první fermentace po nalahvování vína byla prakticky dvojnásobná než obvykle. To dostalo kyseliny do přijatelných hladin a zajímavý ročník byl na světě. Alespoň na Moravě.

Je nutno poznamenat, že k celkovému pozitivnímu hodnocení vín (nejen) z ročníku 2013 přispěl i náš výběr 6 vinařství, která jsme během dvou dnů navštívili. Ta patří k absolutní špičce v kategorii malých a středních vinařství (jedno z nich na to má i diplom:) a použitím moderních technologií a velmi vyváženého přístupu k pěstování révy dokáží v nejlepším slova smyslu z moravského terroiru „vymačkat“ to nejlepší.

K jednotlivým navštíveným vinařstvím se blíže vrátíme v samostatných článcích.