Víno ze severní Francie je z regionu Corbieres

Nedávno jsem napsal do svého blogu, že Chianti voní po fialkách a v chuti cítím lesní plody. Jeden z mnoha anonymních znalců, na které narazíte jen v diskusích pod článkem, napsal – co to je za blbost! Víno přece voní a chutná jako víno a navíc ho přece pijeme proto, že se po něm točí hlava, tak ať neblbnu s fialkama. Jenže kdyby víno vonělo jako víno, tak by stačila jediná odrůda na světě a bylo by po kultuře. Ten pisatel zřejmě patří mezi takové šprýmaře jako jedna paní, která se ke mně na jedné degustaci přitočila s tím, že má ráda červené víno. Přikývl jsem a nevinně se zeptal odkud. Řekla mi, že z Prostějova a v duchu nedorozumění se pak nesl celý hovor. Když jsem upřesnil, že se ptám na původ vína, následovala odpověď: „Až tak?“ Poté jsem vyslechl ne příliš originální chvalozpěv na červené víno a věty o antioxydantech citované z televizní reklamy na džusy. Čekal jsem zdvořile na tečku, abych se mohl zapojit do debaty, ovšem neměl jsem šanci. Namísto poklesnutí hlasu následovala vzestupná kadence končící otazníkem: „Jaké víno máte rád?“. Odvětil jsem, že takové, které mi chutná. A chutná mi to, na které mám právě chuť. Paní mne označila za amatéra se sklonem k laciným frázím. Skromně jsem podotkl, že člověk má jiné chutě ráno či večer, rozdílné v létě či zimě. A vůbec – citoval jsem přece slova pana profesora Viléma Krause. Dáma odvětila, že Kraus toho v Uvolněte se prosím nakecá až moc a na rozloučenou mne obdařila shovívavým úsměvem. Vedle mne stojící člověk, který nechtěně rozhovor zaslechl, mi položil ruku na rameno a pravil: „Byl jste statečný…“

Já tu dámu ale musím omluvit. Nemůže za to. Je obětí marketingových hrátek. Bohužel, moc kreativního úsilí obchodníci vyvinout nemusejí. Dobře vědí, že průměrný český zákazník nerozlišuje už ani červené od bílého, ale spíš drahé a levné. Jen se podívejte na reklamu, která nabízí anonymní Chardonnay za 59,90. Je to cizí slovo a dobře se to poslouchá. Další informace je pro našeho spotřebitele zbytečná. Anebo zlevněné Bordeaux Supérieur z 990,-Kč na neuvěřitelných 249,90. Ve stejném supermarketu jsem však spatřil i láhev francouzského vína s velkým nápisem Corbieres AOC. Tento nejjižnější vinařský region Francie docela dobře znám, a tak pro srovnání šup s lahví do košíku. Cena odpovídala kvalitě a já byl ochoten stát se tolerantnějším. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem si přečetl zadní vinětu na láhvi. Anglický text „…in the Corbieres region of Southern France“ je ještě v pořádku. Z českého překladu se ale dozvíte, že pijete klasické kořeněné severofrancouzské víno. Jako prodávající je hrdě podepsána společnost Tesco stores ČR a.s. Vršovická 1527/68b, Praha 10. Tu láhev mám a budu se ji snažit všem ukazovat. I té dámě. A jestli ji někdy potkám a ona mi řekne, že pije okořeněné víno Corbieres ze severní Francie, odpovím jí s obočím vysoko nad čelem: „Až tak?“