„Plagiátorovaná“ moravská vína jsou kvalitnější než originál

Nedávno se v denním tisku objevily zprávy, že na moravská vína zaútočili podvodníci a nekalým způsobem vydělávají na jejich oblibě. V lahvích, které jsou opatřeny falešnými etiketami úspěšných moravských vinařů, prodávají moky z levných hroznů, které dozrály někde v Maďarsku, Bulharsku či v Libanonu. Případ byl prošetřován zemědělskou a potravinářskou inspekcí, vždyť se jedná o falzifikát, klamání spotřebitele a falšovaný původ hroznů! K oficiálnímu šetření jsou přiloženy i posudky znalců. A světe div se – zachycené padělky nejsou vyložené patoky: „Zákazník, který by si nejdříve koupil pravou značku s originálním obsahem a až poté s napodobeninou, by si nejspíš pomyslel, že se poněkud změnila chuť, ale asi by ho nenapadlo, že jde zcela o odlišný produkt. Podvod je v tomto případě zaměřen pouze na spotřebitele, stát nepřichází o žádné peníze, protože jde o tichá vína, která mají nulovou spotřební daň.“

Je to zřejmě jeden z mála případů českého koumáctví, kdy je levnější falzum kvalitnější než originál a navíc nikomu nezpůsobil žádnou újmu. K tomu ještě dodám malou příhodu: Nedávno jsem se setkal v nejmenované vinotéce s jedním francouzským vinařem. Naše prostředí zná, má totiž českou manželku. Držel v ruce láhev odrůdového vína od renomovaného moravského vinaře a zíral na cenovku: 950,- Kč: „To víno není špatné, ale co blbnete s tou cenou? …“ Tak si říkám: Není jádro pudla někde jinde? Nenahrávají naši vinaři podvodníkům? Zkrátka: až budou prodávat naši vinaři svá vína za cenu odpovídající kvalitě, nebude důvod pro padělky.

Martin Severa