Burgundsko: pár postřehů

Burgundsko: pár postřehů

Během letošního roku jsem navštívil jen dvě vinařské oblasti Evropy. Burgundsko a jižní Moravu. Zato opakovaně a intenzivně. Burgundsko je nám něčím blízké a naopak, v mnoha ohledech je to úplně jiná vinařská polokoulephoto-du-domaine-antonin-guyon-001

Pro jistotu pár základních informací o vinařské oblasti Burgundsko: (středně pokročilý znalec vína může následující odstavec v klidu přeskočit:)

Vyhlášená vinařská oblast Burgundsko se nachází ve východní části Francie. Dělí se na několik částí. Od severozápadu je to oblast Chablis, což je jakýsi satelit – vinařská enkláva. Směrem na jihovýchod je to pak Cote de Nuits, Côte de Beaune, Chalonnaise, Maconnaise a tím nejjižnějším cípem Burgundska je Beaujolais. To tvrdí hlavně vinaři z Beaujolais! Ti praví Burgunďané se na oblast Beaujolais dívají poněkud… shovívavě. Odrůdově je to pro tuzemce v Burgundsku velmi jednoduché – Chardonnay a Pinot Noir. S tím si tady vystačíte. Ano, pokud se dostanete do finále AZ kvízu, tak se vám informace o výskytu starobylé domorodé odrůdy Aligoté a Gamay, která kdysi celé Burgundsko ovládala, možná bude hodit. Ve většině případů je však Burgundsko jen o 2 odrůdách. Víno je rozděleno na čtyři kategorie (dle kvality) tak, aby se spotřebitel mohl orientovat podle viněty: regionální (Bourgogne rouge, blanc), villages (Volnay AOC apod.), premier cru (Volnay 1er cru apod.) a grand cru (Corton grand cru apod.). Regionální apelace (druh vína) zabírá největší část produkce, grand cru pak jen cca 2% výroby vína v Burgundsku. Takže: 2 odrůdy, 4 kategorie, ale 100 druhů vín. Tedy apelací často pojmenovaných po konkrétních vesnicích Burgundska. Mikroklima a drobné geografické rozdíly hrají obrovskou roli. Proto je celé Burgundsko rozděleno na jednotlivé parcely / vinice. Na těch se sice pěstují jen výše zmíněné dvě odrůdy Chardonnay a Pinot Noir, ale vína z různých poloh vzdálených třeba jen 20 metrů od sebe mohou být velmi rozdílná. Konec nudné teorie.

Burgundsko na cenové spirále směrem vzhůruchauvenet29-440-20130906_0843

Nejen naším národním zvykem je nadávat, že se všechno zdražuje. (Rohlík dříve stál 30 haléřů, benzín byl za 2,40 Kč atd.) Burgundsko je v podstatě snem každého cenového kverulanta. A to ne pro to, že by se zde nezdražovala vína nebo dokonce byla levná. Ba naopak. Ale to právě cenovému kverulantovi potvrdí jeho správný životní přístup. Ceník burgundských vinařství vypadají na první pohled jako ceník tuzemského levného velkoobchodu s vínem v krabicích, litrovkách apod. Na první pohled tedy. A čistě matematicky. Pouze s tím rozdílem, že cifry uváděné v Burgundsku jsou v EURech a tedy dle aktuálního kurzu cca 27x vyšší…

Pokud do stejného vinařství přijedete znovu za půl roku či později, zjistíte, že to co dříve stálo 28 EUR je nyní za 35 EUR a to co stálo 40 EUR a bylo nejdražší tak nyní stojí 44 a navíc to není už to nejdražší. Ano, pokud jste byli zvyklí si kupovat láhev za 15 EUR, tak to stále v Burgundsku můžete.  Ale musíte se smířit s tím, že je to láhev, která loni stála 12…

Čím to je? Jsou v Burgundsku tak nenasytní, nebo jim zavedli EET? Ani jedno. Produkce v Burgundsku, zvláště pak ve vyšších kvalitativních kategoriích, v posledních ročnících neustále klesá. A poptávka po burgundském víně spíše roste. Výsledkem je, a na to nemusíme být profesorem ekonomie, tlak na zvyšování ceny. A ten je o to větší, o co je celková produkce Burgundska relativně malá v porovnání s Bordeaux, Rhonou či Languedocem. Prostě je toho málo a to, co je kvalitní, toho je ještě méně, a navíc to všichni chtějí. Můžeme z toho být smutní, může nás to štvát, ale to je asi tak všechno, co s tím, můžeme dělat. Jen si snad rychle pořídit nějaké Burgundsko… než ho zase zdraží.

Stabilita versus divoký východ

Faktem je, že Burgundsko má tradici. Je to jeden z vůbec nejstarších vinařských regionů Evropy. Historie na vás v této vinařské oblasti dýchne na každém kroku, ať jdete podél zídek oddělující vinice či se procházíte místními obcemi jako je Beaune či Nuit-Saint-George. Historie, stálost, stabilita a postupný vývoj.  S výjimkou cen se vše posouvá vpřed velmi pozvolna. Pokud na konkrétní vinařství jezdíte pravidelně, pak si v průběhu 10 let všimnete nanejvýš změny papíru na vizitkách. Ale rozhodně ne loga, jména vinaře či dokonce sídla vinařství. O nových technologii v samotném provozu nemluvě, ale rozhodně zde neprobíhá žádná prudká výstavba, zběsilé investice a to čemu se v angličtině říká „showing-off“ – předvádění se.

Střih – jižní Morava.kh14322482_1215517101803332_7404494645560025822_n

Potřebuje vinařství k výrobě svých kvalitních vín hotel? Asi ne. Tedy určitě ne. Projeďte se po Mikulově či Velkých Bílovicích a spočítejte vinařské hotely. Nebo možná spíš vinařství, která nemají vlastní hotel, restauraci, vinotéku apod.  Bude to rychlejší. Zkuste na jižní Moravu 5 let (nikoli 10!!) nejet. Vinařství se zvětšila, budovy jsou násobně větší, designové, oblepené děkovnými vlaječkami EU a často i úplně jinde než před 5 lety.

Nic proti vývoji. Musíme být dynamičtější než okolí. Zvláště když pořád musíme dohánět promarněných 40 let. Ale nemusíme to zrovna stihnout za pár let. Taky se může stát, že to dohánění vinařského světa přepálíme. Pořád se mi jako přirovnání vybavují restauratéři a hoteliéři na chorvatských plážích, kteří nastavenou cenovou hladinou chtěli ztráty z doby války dohnat během jedné sezóny. Dost už toho, že si z Chorvatska bereme příklad v EET. V tom ho není potřeba následovat. Spíše bych bral Burgundsko. Pozvolný vývoj, zvyšování kvality, nehnat se za rekordy v kvantitě (viz svatomartinská vína). A dosáhnout toho, co vinaři v Burgundsku. Ve finále si vybírat, komu své víno prodat. Nakonec z toho bude profitovat i koncový milovník vína. I když ta láhev bude možná trochu dražší než před deseti lety…

 

Fotky: Vinařství Antonin Guyon, Domaine Chauvenet a Krásná Hora.

 


Aktuální informace ze světa vína najdete také na našem Facebooku.