5 tipů jak (ne)investovat do vína

Všichni chceme dobře investovat. Bezpečně, ideálně v malém a s velkým ziskem. Jak říká stará anekdota „Za 5 koupím, za 50 prodám, mně ty 3% zisku stačí.“ Bohužel takových investic moc není. A zvláště pak těch legálních. Někdo investuje do akcií, někdo do zlata a ti moudří do sebe či vzdělání svých dětí. Ale i když umět finsky se hodí, když po vás někdo bude chtít vyjmenovat tři největší finská jezera, přeci jen hmotné statky jsou tím, co se v dnešní době cení. Ale do čeho lze tedy investovat. Tradiční volba jsou akcie. Ale černá pondělí se čas od času opakují. Pak tu máme termínované vklady. Dnes prakticky se záporným úrokem. Investiční životní pojištění a podílové fondy – super investice, pokud jste zprostředkující makléř. Ale ne pro investora…. Můžete investovat do svého soukromého podnikání, ale to už je vyšší dívčí.

A pak jsou tu moderní formy investic. Tu parcela na měsíci. Bezva vyhozené peníze. Obrazy – % pravděpodobnosti padělku úměrně stoupá se známostí autora. Historická auta (veteráni) – super nápad, pokud investicí nemyslíte „tahání dvojkových golfů z Německa.“ Ale toto jsou stránky o víně. A už i Češi objevili kouzlo investic do tohoto moku z kvašených hroznů. A jako každá nová investice, vypadají i ušlechtilá a exkluzivní vína jako trefa do černého každého novodobého strýčka skrblíka.

Velké formáty zrají lépe..

Komu to prodáte

Opakováním věty ze začátku článku jen připomenu, že dobrá investice se skládá ze dvou části – „dobře koupit“ a „ještě lépe prodat.“ Výhodně a dobře pořídit investiční vína není zas tak lehké, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale druhá část transakce je ještě o poznání těžší. Už proto, že prodávat vína budete spíše v horizontu několika let. Za to nakupovat můžete hned. Ale už nyní musíte mít ujasněno, komu vína prodáte. Proto je tento bod uveden také na prvním místě doporučení.

Představa, že své úspory uložíte do dřevěných bedýnek, ty pěkně uložíte a za pár let vám budou zájemci klepat na dveře a předhánět se v nabídkách na odkup, je… mylná. Slušně řečeno. Připravte se, že prodej vína bude dřina a chcete to sofistikovanou strategii, jako při nákupu exkluzivních vín. Nevěřte tomu, že vína v budoucnu prodáte kolegům z práce, spoluhráčům z golfu či obchodním partnerům. Ti co se o víno zajímají (a jsou totiž potencionálními kupci), nakoupí investičně víno se stejnou pravděpodobností jako vy. Takže nebude komu prodávat. Po vstupu ČR do EU, kdy byla odbourána cla na dovoz vín, spousta soukromých osob / investorů nakoupila velké množství vín. Hlavně z Bordeaux. A s vizí, že jej snadno a relativně snadno prodají se ziskem. Dnes. Více jak 10 let poté se stále na trhu pohybuje velké množství těchto vín. Nabídka prostě výrazně přestřelila poptávku po exkluzivních vínech. Navíc velká část vín, která se již „prodala“ se ve skutečnosti neprodala, ale byla původními kupujícím vypita. Dle myšlenky „když to nikdo nechce, tak to aspoň vypiju.“ Nezapomeňte také, že znalec vína se nemusí rovna ten, kdo si exkluzivní víno od vás koupí. Dost často je to prakticky naopak.

Správné uložení vín – to je základ

Komu tedy prodat v budoucnu své nyní nakoupené víno? Jako u každé investice, musíte diverzifikovat. Část prodejte do restaurací, třeba již hned po nákupu s +- nulovým ziskem. Jen ať si od vás zvyknou nakupovat. A pak jim prodávejte každý rok stejné víno o pár % dráž. Prostě nechte si své čekání / skladování zaplatit. Vybudujte si okolo sebe kruh milovníků vína, kteří nechtějí čekat, nemají dostatečné prostředky k investování ve velkém ale zároveň je víno baví. A těm také postupně vína odprodávejte. Vysvětlete jim, že nyní to je za X korun. Příští rok to stejné víno již bude za X+něco korun. A nechte moment nákupu na nich. Zda nechají čekat vás a pak si za to zaplatí nebo si víno koupí dříve. A v neposlední řadě, jděte s vínem do světa. V přeneseném i doslovném významu. Pokud si do sklepa pořídíte víno za 20 milionů, ale nikdo to nebude vědět, tak vaši potomci podědí hodně vína… Fajn pro ně, ale pro vás jako investice žádná výhra. To znamená svou nabídku musíte zveřejnit. Na internetu. A mezinárodně. Přeci jen, ty hlavní trhy s drahými víny nejsou v Praze. Ani v Brně. 

Chateau Margaux

Co budete nakupovat

Klíčová otázka vaší investice je, do jakého vína vlastně budete směřovat své prostředky. V první řadě zapomeňte na vína, která vám chutnají. Možná je máte rádi, ale není tak pravděpodobné, že se shodnete ve svých preferencích s budoucím kupujícím. Spolehněte se na ověřené značky a regiony. A samozřejmě diverzifikujte. Tradiční a ověřená volba je Bordeaux. Zde je riziko ztráty nejmenší, ale také největší konkurence. Rozumějte – do Bordeaux investují všichni. Věřte prakticky jen na velké „značky“ – tedy grand cru classé. Vy můžete být odborník na víno, ale váš budoucí kupující nikoliv. Proto se mu přizpůsobte. Sledujte hodnocení ročníků od renomovaných vinných kritiků. Nemusíte s nimi souhlasit, ale jako argument se vám to bude v budoucnu hodit. A menší část portfolia vytvořte třeba z méně známých vín, ale které osobně znáte, byli jste tam či jej máte dlouhodobě přechutnané. Prostě vína s příběhem, který můžete vyprávět.

A kde hledat kromě Bordeaux. Logická volba je Burgundsko. Ale v tuzemsku je to složitá bitva. Málokdo mu rozumí (ne že by to v Bordeaux bylo lepší, ale přeci jen všeobecné povědomí je o Cabernetu a Merlotu větší než o 100 apelacích v Burgundsku). Trh je rozdroben, protože producenti vyrábějí řádově méně než v Bordeaux. A cenová dynamika je momentálně ještě větší než na atlantickém pobřeží. Tedy výhodné nákupy v Burgundsku již byly.  Interní tipy jsou dva. Châteauneuf-du-Pape -víno, které zná každý Čech, ročníky jsou stabilní, cenově nerostou do nebe, ale starší ročníky prakticky nejsou. Takže počkáte 5 let a jste král kopce s přirážkou 30%. Zkuste to říct svému bankéři… A druhý tip jsou velká vína Toskánska (Sassicaia, Solaia, Ornellaia atd.) – tam cenový nárůst za posledních let byl značný. Brzy je bude následovat i Barolo, ale tam přeci jen kromě Gaja nejsou ještě vyhraněné velká jména.

Čemu se vyhnout: Ročníkové portské – pijí to Američáné a Angličané (spíše pili), ale to neznamená, že vám za to někdo v ČR opravdu dá velké peníze. Nový svět – pitelný cabernet za dvě stovky, to je, co Češi čekají od vín z Chile apod. Nikoliv investiční vína za tisíce. A Champagne – zní to krásně. Investovat do bublinek. Ale jednak 95% zná jen velké producenty z Epernay, kde není prostor k vašemu zisku. A u špičkových, neprůmyslových producentů jsou dva problémy – nejsou mimo komunitu znalců (která se nekryje s komunitou kupujících) známé a tedy neprodejné a za druhé – hrozí, že je vypijete sami… 

Archivace zvyšuje cenu vína

Za kolik to prodáte

Prodejní cena vína, to je to, co rozhodne, zda Vaše investice do vína bude úspěšná. Je však potřeba být realističtí. To, že zahlédnete článek na internetu, že dané víno se na aukci v New Yorku či Hong-Kongu prodalo za XXX dolarů neznamená, že stejnou cenu zrealizujete u vašeho souseda. Pokud si chcete nechat zaplatit své „čekání“ a po několika letech víno prodat obchodníkovi s vínem či vinotéce, uvědomte si, že i on musí to víno dále prodat a mít na tom nějaký zisk. A v neposlední řadě je potřeba brát na zřetel fakt, že nejste jediní na světě, kdo investuje do vína. Navíc zvláště v Bordeaux se prestižních vín vyrábí každoročně opravdu hodně. To znamená, že prostě nikdy nebudete na trhu jediní se svým archivním vínem a nebudete moci diktovat cenu. A pokud obchodník s vínem (dovozce) může stejné víno za stejné peníze standardně a kdykoliv nakoupit u velkoobchodníků v Bordeaux, není důvod kupovat jej od vás.

Na druhou stranu jsou zde přepravní náklady. Je hezké, že si v Bordeaux může zájemce koupit stejnou láhev za 100,- EUR a vy jí nabízíte k prodeji za 3000,- Kč. Pokud potencionálnímu kupujícím přijde cena ve Francii zajímavější, není problém. Pokud sežene zpáteční letenku za 400,-Kč (aktuální rozdíl mezi 100 EUR a 3000,-Kč), je to pro něj opravdu výhodnější. Ale on jí nesežene… Shrnuto – cena, kterou uvidíte někde na internetu za svou archivovanou láhev, musíte vždy ponížit o 10-20% abyste se dostali na reálnou částku, za kterou jí budete moci v ČR prodávat. Vždy prostě musíte být pro kupujícího výhodnější.

Nakupujte ve velkém

OWC

Začnu příkladem respektive zážitkem. Ve svých začátcích obchodování s vínem jsem byl se skupinou sommeliérů na jižní Moravě. Na konci degustace, kdy již probíhala volná diskuze na různá témata. Včetně investic do vína a soukromých sbírek lahví jednotlivých účastníků (zájezdu). V tu chvíli jeden z předních mladých odborníků vytáhl z kapsy složenou A4-ku se seznamem vín ve své kolekci. Stránka byla popsaná od shora dolu. Vyvolávala respekt. ALE. Počty kusů byly po jednom až dvou. Maximálně. To vyvolávalo despekt. Proč? Mít ve sbírce vyhlášená vína po 1 či dvou kusech je…přinejmenším nepraktické. I když archivujete jen za účelem konzumace (což je správně), stane se vám, že A) láhev je korková – a nemáte další B) víno je super, ale vy také nemáte další láhev.

Při investicích je ten problém ještě násobně výraznější. Jednak investovat v malém se vyplatí jen v TV reklamách. Při nákupu po lahvích se nikdy nedostanete na ty nejlepší ceny. Minimálně je tedy potřeba kupovat i ta nejdražší vína po jejich standardních baleních. Tedy dřevěných bednách po 12, výjimečně 6 lahví. Na aukcích a burzách vín jsou tyto kompletní, originální bedny vína označovány OWC – original wooden case. A ty mají daleko větší hodnotu než sólo lahve. U nich navíc je riziko nesprávné archivace a manipulace. Což se u velkých dřevěných beden částečně vylučuje. Je to podobné jako u vášnivých sběratelů modelů – v nerozbaleném obalu mají větší cenu.

Navíc když svou nabídkou vín zaujmete seriózního kupce, bude chtít víc než jednu láhev (nemluvě o restauracích). Nepřipravujte se zbytečně o zisk z dobré investice

(Ne)vypijte svou investici.

Nevypijte svou investici

Investice do drahých a dobrých vín má jednu velkou výhodu a zároveň nevýhodu. Pokud špatně uložíte své prostředky do akcií podniku, který zkrachuje, máte doma jen barevné papírky. Bezcenné. Pokud však investujete do vína, které roky skladujete a které se vám buď nedaří prodat nebo nechcete prodat, vždy máte ještě jednu možnost jak se svojí investicí naložit – vypít jí. Problém však je, když jste netrpělivý a kdy ve chvíli, kdy láhev nabere opravdu na své ideální hodnotě, vy zjistíte že už vám schází jen jedna. Proto investor do vína musí na sebe být jak pes:)

Poslední a největší chyba investorů do vína…

Výše zmíněný odstavec však nepředstavuje největší riziko investora do vín. To paradoxně představuje zkratka DPH. Ano DPH. Proč? Protože ať to plánujete jakkoliv, drtivá většina vašich budoucích kupujících budou plátci DPH. Buď restaurace nebo soukromníci, kteří si přes své firmy budou chtít daň odečíst. Na což mají samozřejmě právo. Vy vína budete také nakupovat v rámci DPH – od plátců této daně. Ale pokud jej koupíte jako fyzická osoba, DPH při nákupu si neodečtete a při prodeji jej logicky v ceně ponecháte. Navíc s tím, že kupující si jej od vás, jako fyzické nepodnikající osoby, nakoupí bez možnosti odečtu DPH. Což celou transakci zdražuje o 21%! Takže poslední rada: pokud opravdu seriozně uvažujete o větší investici do vína, na kterém v budoucnu budete chtít vydělat následným prodejem, staňte se plátcem DPH a nebo…to nedělejte. Tento text opravdu nesponzoruje Ministerstvo financí:)