Morava 2017: František Mádl
Jsou vinařství, která nově objevujeme. Jsou producenti, kteří přijdou na trh, zazáří a zmizí z radaru. A pak jsou zde stálice, které se drží na vrcholu kvality a popularity prakticky již desítky let. To je případ i první zastávky na naší malé „inspekční cestě“ po jižní Moravě. Návštěva vinařství Hany a Františka Mádlových (a dnes prakticky jejich syna Davida) by se mohla nést jen v duchu Rulandského šedého. To jejich, v tradičních lahvích s etiketou s „domečky“ je něco jako rohlík. Všichni jej znají, všichni jej pijí a někdy ani neví proč. Ale zúžit výběr odrůd u Mádlů jen na šedou Rulandu, by byla velká chyba. Tentokrát jsme ochutnali hlavně vína, která na trh teprve přijdou.
Protože se k tomuto vinaři vracíme opakovaně, stává se již tradicí, že začínáme s odrůdou Müller Thurgau. Zatracovaná, nepopulární odrůda. Nikdo si jí dobrovolně neobjedná. Jsou o ní vtipy. Ale je to chyba. Dokáže v dobrém slova smyslu nabídnout „hodně muziky za málo peněz.“ To platí o aktuální 2015 stejně jako o připravované 2016. Současný ročník je na víno z MT elegantní, až nenápadné. Trochu stydlivé, ale o to čistější, rafinovanější a na druhé straně šťavnaté. Takový slušně vychovaný Müller. 2016 pak bude mít 100% úspěch. Subjektivně působí nasládle, byť jsme pořád v kategorii suchých vín. Prostě a jednoduše došlo k poklesu kyselin ve víně a naštěstí se to nepodepsalo na ztrátě harmonie ale na zvýšené líbivosti. I když prvoplánovité. No a co, vždyť je to jen „Müller“…:)
Sauvignony jsme ochutnali hned tři. První dva byly z roku 2016 a oba pozdní sběry. Ale do značné míry odlišné. První byl moravskou verzí Nového Zélandu. Vůně docela intenzivní, vyskakovala ze skleničky ven. Přesně tak, jak jsme na to zvyklí u vín od protinožců. V chuti trochu travnaté tóny (nikoliv hluchavka a spol.) doplněné citrusem a angreštem. Druhou stranu mince tvořil jeho „bratr“ – to byl evropský styl sauvignonu. Seriózní, až do stylu bílého Bordeaux. Ve vůni byla cítit lehká plnost, kterou pak potvrdí i chuť. Není to o šťavnatosti na první napití, ale o eleganci, vyváženosti, která ale stále baví. Pro porovnání pak 2015 pozdní sběr. Vůně nazrálá, odlišného stylu než 2016-ky. Chuť plná, hlavně v prvním nástupu. Tří vína, tři odlišné styly.
Rulandské šedé kabinet 2016 – klasika nad klasiky. Víno, které se prodává opravdu jak rohlíky. Samo. Vůně lehká, lehce aromatická. Chuť s vyrovnaným poměrem cukru a kyselin. Žádná velká magie a úspěch vína je zde. Zato v pozdním sběru z roku 2015 je to o něčem jiném. Zde je vůně o poznání jemnější. Chuť dlouhá, hebká, elegantní a trvalá. Náznak či dotek jahody je patrný. Celkově měkká, ale dlouhá chuť.
Pálava. Víno, které se prodává všude samo. Skoro. Kromě Mádlů. Ti jsou specialisti na rulandu a pro Pálavu se přeci jen chodí jinam. Ale je to škoda. 2015-ka je plná citrusů, nacpaná chutí, šťavnatá, dlouhá, ideální k pití a nemusíte se ani stydět, že pijete Pálavu.
Frankovka 2012 pozdní sběr. Od bílých vín je to značný střih. Vůni lze popsat jako moncheri. Chuť je v prvním nástupu jako by vám na jazyku přistála tabulka hořké čokolády. Pevná, hutná chuť, spíše minerální a zralá než ovocná. Její sestra – Frankovka 2009 na bariku (posledních 200ks) je pokračovatelem jedním z největších červených vín Moravy. A také se chová jako velké mezinárodní víno. Neprozradí všechno hned. Vůně vrstevnatá, je znát věk vína, že je rozkoukané, ale má ještě běh před sebou. Chuť – zjednodušeně Bordeaux. Až na to, že zde Cabernet ani Merlot nenajdeme. Víno k jídlu. Mělo by být zakázané jej pít samotné.
Sekt Mádl – na závěr má vždy přijít překvapení. A to je ono. Mádlové byli jedni z posledních, kteří ještě nemají svůj sekt. V tomto případě je kvašený v lahvi a to již od roku 2010. Je to 100% ryzlink rýnský a je to… Super. Sice málo perlí, pro ty, co měří kvalitu vína podle množství bublinek. Ale zralost ryzlinku zde nabyla na plnosti a je to takové malé, moravské, ryzlinkové champagne (ano, trochu se rouhám:). A cenově bude dostupné…
Závěr: Tradiční návštěva u Mádlů byla tentokrát ve znamení spíše vín, která přijdou na trh. Ročník 2016 je slibný a rozhodně stojí za to se u Mádlů rozhlédnout i po dalších odrůdách než je Rulandské šedé. Postupně budou nastupovat další vína, která zrají v moderních betonových „vajíčkách“ – momentálně v nich jsou dvě šarže Rulandského šedého, jeden Sauvignon a Zweigeltrebe. Ale další „vajíčka“ jsou již na cestě. Další velkou výhodou, na kterou již přišla samozřejmě i další vinařství, je uvolňování červených vín na trh s odstupem času. Prostě nespěchat. Dobré červené víno na Moravě lze vyrobit, ale chce to čas.
A závěrečný tip: ideální vozítko pro všechny vinaře a obchodníky s vínem do skladu. Pokud to není zřetelně vidět, je to koloběžka… Má jedinou nevýhodu…Cenu. Ani vám jí raději nebudu říkat:)