Abeceda odrůd Chardonnay

Brzy nastane čas vánočních svátků a konec roku, a to je čas „šampaňského“. Tento název se vžil jako obecné pojmenování pro láhev s bublinkovou tekutinou, která má zadrátovanou zátku. Ponechme pro tentokrát stranou mentorské poučování co je a není šampaňské a omezme se jen na jednu ze tří odrůd, ze které se pravé champagne vyrábí: Chardonnay. Ve Francii je tato odrůda vysázena na úctyhodných 35 tisících hektarů. Jejím domovem však není vinařský kraj Champagne, ale Burgundsko. Tato starobylá odrůda byla v průběhu staletí popisována různě. Existovaly také domněnky, že ji do Burgundska přivezli křižáci z Blízkého východu – snad z Libanonu, kde se údajně nazývala Merwah nebo Obeidah. (Obě tyto odrůdy v Libanonu existují a dávají vynikající vína). Chardonnay byla také zaměňována s odrůdami Melon de Bourgogne, ze které se v údolí řeky Loiry vyrábí skvělé víno Muscadet, či  Pinot blanc. Tuto domněnku vyvrátil v roce 1958 francouzský biolog Pierre Galet, který ampelografickou metodou definoval Chardonnay jako samostatnou odrůdu a jako její místo původu určil malou vinařskou obec Chardonnay, poblíž města Macon v jižním Burgundsku. Právě tady vznikly pověsti o křižácích a právě tato malá vesnice dala odrůdě jméno. Křižácké pověsti definitivně vyvrátili vědci z Kalifornské univerzity v Davisu koncem 20.století, kteří pomocí DNA potvrdili zjištění Pierra Galeta: Chardonnay vznikla křížením odrůd Pinot noir a Gouais blanc a patří do čeledi Noirien. Díky své přizpůsobivosti se jí daří prakticky ve všech vinařských regionech světa. V Kalifornii zaujímá plocha osázená Chardonnay 25 tisíc hektarů, v Austrálii 5 tisíc, v Jižní Africe 8 tisíc. Zajímavé je, že v Německu se začala pěstovat až v roce 1990. Existuje několik set klonů této odrůdy, v apelačních francouzských vinicích se používá 28 klonů. U nás byla zapsána do Státní odrůdové knihy poměrně pozdě – až v roce 1987. Zaujímá 5% plochy vinohradů, nejvíce je vysázena v Mikulovské podoblasti.  Pojďme však zpět do Francie. 

Roli hlavní odrůdy zastává nejen v Burgundsku a Champagne, ale i v apelačních vinicích a ve vinicích grand cru v údolí řeky Loiry a v Jura. A pokud si chcete vánoční svátky skutečně po gurmánsku užít, pak se poohlédněte po nějaké lahvi z nejvyhlášenějších burgundských vinic, jako jsou například Cote de Beaune (Montrachet, Corton Charlemagne, Meursault) a Chablis. Samozřejmě nemůžeme vyloučit ani naši moravskou produkci – těžko však upřednostňovat jednu vinici či vinařství. Tady nejlépe funguje orientace podle ceny. Doporučuji dát za láhev opravdu dobrého moravského Chardonnay minimálně 500 korun. A nakonec – co můžeme od vína očekávat? Samozřejmě nelze říct, jak má správně chutnat, protože kolik lidí, tolik chutí, ale některé charakteristiky musí dobrá „šardonka“ přece jen splňovat. Typická by měla být vyváženost cukrů a kyselin. Vína jsou plná s velkou škálou aroma. Můžeme v něm najít tóny čerstvého ovoce (banán, černý rybíz, hrušky, mango), citrusů (citron, květy pomerančovníku), koření (vanilka, pepř, skořice), suchých plodů (mandle, lískové ořechy), květinové tóny (akát, růže, šeřík, lilie, med), to vše „zastřešeno“ máslovou chutí. Říká se – kdo hledá, najde. V případě opravdu dobré lahve bych se vůbec nezlobil, kdybych tu pravou chuť hledal dost dlouho. Anebo ji raději nenašel…