Abeceda odrůd – Neuburské
Když mne můj otec v 70.letech posílal pro víno k jistému panu Kuřinovi do Blatnice pod svatým Antonínkem, dával mi většinou na výběr: „Milerka a vlašák je po dvaceti, neuburk mám za osmnáct“ (rozuměj – 18 Kč za litr). Tak zvaný neuburk byl totiž „béčková“ odrůda. Znamenalo to, že je málo odolná proti mrazům a plísním, trpí vadnutím třapiny a je náchylná na sprchávání. Navíc vyžaduje chráněné polohy a nesnáší hnojení dusíkem. Výroba kvalitního vína dala tudíž více práce a logicky by mělo být dražší, jenže vinaři si s tím tehdy neuměli poradit, a tak rezignovali na kvalitu prodávali takové víno, jaké se jim zrovna podařilo vyrobit. Aspoň tedy v Blatnici – dnešní technologie byly v nedohlednu a ve sklepích hrály hlavní roli pečlivě zasířené padesátileté sudy. Přesto se panu Kuřinovi jeho neuburk občas podařil a já si na něm docela pochutnal. Ale kdoví, jestli mi nepodkuřoval. Můj otec byl totiž veterinář a pan Kuřina zootechnik v místním JZD…
Po letech se mi zdá, že se na Neuburské zapomnělo. No schválně – kdy jste ho naposled viděli v nějaké vinotéce? Najdete ho nejspíš v nějakém moravském vinařství. A pokud zajedete ještě dále přes hranice na jih, určitě na něj narazíte. Neuburské je totiž rakouská národní odrůda, i když je jeho původ nejistý. Podle posledních poznatků vznikla tato odrůda nahodilým křížením Veltlínského červeného a Sylvánského zeleného. Ale dejme slovo legendě, která praví, že roku 1860 při jarním tání plavala po Dunaji otépka révy. Jeden rakouský sedlák z Arnsdorfu ji zachytil a vysadil. Z nejlepšího keře pak bylo vyrobeno znamenité víno, a tak byl po čase na památku v Arnsdorfu postaven Neuburskému pomník, do kterého byly zazděny prázdné lahve, které před tím obsahovaly to nejlepší víno. V Rakousku je Neuburské vysázeno na 2 000 hektarech v Dolním Rakousku a Burgenlandu. Na Slovensku zaujímá 800 hektarů, pěstuje se také v Maďarsku, v rumunské Transylvánii a Moldávii. U nás zabírá 2% plochy vinic, tedy necelých 400 hektarů. Do Státní odrůdové knihy byla odrůda zapsána roku 1941. její obliba v poslední době skutečně klesla, protože kromě výše uvedené přecitlivělosti se na kvalitě vína negativně projevilo i štěpování na nevhodné podnože. Víno má světle zeleno-žlutou barvu, jemnou muškátovo-kopřivovou vůni, při dobré zralosti hroznů v dobrých ročnících někdy ucítíte broskve a maliny. V chuti je harmonické s nižším obsahem kyselin, mírně nahořklé se skořicovými a ořechovými tóny. A když si chcete opravdu pochutnat na slepici na smetaně, vařeném masu, játrech, bílých sýrech či rybách, dejte si k tomu aspoň dvojku Neuburského.
