Barranco Oscuro: Salmonido „Růžové v protiproudu“

Nedávno jsem byl na degustaci vín. Bylo mezi nimi i růžové. Mimoděk jsem při té příležitosti vyslechl zasvěcenou debatu dvou “znalců”, kteří ho odmítli  degustovat s tím, že růžové se hodí pouze k letnímu grilování a že si nebudou kazit chuť nějakou růžovkou. Jeden z těch pánů mi v neřízené části degustace podal svou vizitku, na které bylo pod jeho jménem napsáno head sommelier a název jedné významné mimopražské restaurace. Inu není znalec jako znalec a vizitkový papír zřejmě snese všechno.

Takové someliéry bych asi nepřesvědčil, že rosé jsou plnohodnotná vína, která nám mohou přinést příjemný zážitek. A nemusí to být zrovna legendární tiché Champagne Rosé des Riceys. Nedávno mi jeden můj přítel v rámci objevování biodynamických vín doporučil španělské vinařství Barranco Oscuro (… kdo ví, jestli by si mimopražský head sommelier nechal kazit chuť…) – já se zamiloval hned do první sklenky. Červená i bílá byla naprosto excelentní, ale k růžovému v biodynamice jsem měl přece jen malinko nedůvěru (že by se mé podvědomí za mými zády spřáhlo s head sommelierem?), a tak láhev skončila na několik týdnů v lednici. Teprve návštěva rybárny a zakoupení pražmy bylo rozhodujícím momentem pro otevření této, jak jsem později zjistil, naprosto vyjímečné lahve.

Lososová barva

Salmonido ročník 2014 – temná lososová barva s patrnou jiskrou navzdory tomu, že se jedná o nefiltrované víno. Laskavý čtenář promine, ale na tomto místě musím udělat malou odbočku. Český spotřebitel je stran určení lososové barvy zblblý nákupy norského rakovinotvorného lososa, který je v mořských sádkách překrmován pochybnými granulemi obsahujícími betakaroten, a maso pak barvou připomíná blanžírovanou mrkev. Rozhodně se nejedná o lososovou barvu. Lososová barva, přátelé, vypadá takto:    lososová barva     nebo ještě lépe na fotografii tekutého Salmonida ve sklenici.

Toto není lososová barva !!!

Rád bych někdy přiměl onoho výše zmíněného head sommeliera, aby  k tomuto růžovému alespoň přičichl. Ve vůni by jistě rozpoznal náznaky granátového jablka a po lehkém vydechnutí kořenitou vůni letního vřesoviště. Už první ochutnání by mu odhalilo jak komplexní víno to je. V chuti dominuje chuť růžového grapefruitu a granátového jablka a když chvíli počkáme, posune se k muchovníku s velmi decentní tříslovinkou francouského dubu.

Salmonido – růžové v protiproudu

Manuel Valenzuela (majitel a zároveň enolog vinařství, mimochodem jeden z pionýrů biodynamického vinařství ve Španělsku) toto víno nedělá každý rok. Pro jeho výrobu používá hrozny odrůdy Pinot noir z údolní viniční tratě ve výšce 1000-1100 metrů nad mořem španělské Granady. Ručně sbírané hrozny na organic obhospodařované vinici, lisováno bez macerace, pouze divoké kvasinky a několik měsíců zrání ve francouském dubu. Obsah alkoholu 15% a barikové třísloviny umožnují archivační potenciál 4-5 let.

Víno můžete lehce dekantovat, hodí se k mořským plodům a rybám všeho druhu, ale můžete spárovat i s drsnějšími rustikálními sýry z La Manchi.

Kde koupit? Teď už asi nikde. Víno je již vyprodáno a autor článku vlastní posledních 12 lahví v naší republice, o které se nehodlá dělit. Anebo snad….? ale raději ne. Nebudu přece přesvědčovat nějakého mimopražského head sommeliera  o kvalitě růžových vín. A ještě k tomu ze Španělska…a nedej bože navíc biodynamických.