Když se řekne Sauvignon
Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553-1610) kojenec, potíral mu prý jeho dědeček rty rozetřeným česnekem a vínem Sauvignon. Tyto dvě potraviny si Jindřich oblíbil natolik, že se bez nich po celý život neobešel. A přestože pak páchl neustále česnekem, který zapíjel Sauvignonem, měl množství milenek…
Napadá mě – to měl Sauvignon tak kyselou či jinou pachuť, že ji museli vylepšit česnekem anebo to bylo podřadné víno vhodné jen ke spláchnutí česneku? Pravda je, že pokud tato odrůda nedozraje, a to se v našich končinách stává často, má vůni a chuť po kopřivách, což je u nás často považováno za „ten správný sauvignon“. Aroma Sauvignonu se však liší podle regionů i ve svém rodišti ve Francii. Na řece Loiře má dobře vyzrálý Sauvignon tóny broskví, angreštu a hrušky se stopami černého rybízu. V Pouilly-Fumé (Loire) ucítíte střelný prach a minerální tóny připomínající kouř z křesadla. V Sancerre zase zazáří jemné kyselinky. Ale i tam všude znají nezralý Sauvignon – to je pak prý cítit kočičí močí a zvlhlou vlnou. Kopřivová chuť se dostavuje v lepším případě nedozrálých hroznů.
Jak už vyplývá z legendy o králi Jindřichu IV., v evropských vinicích existuje Sauvignon pravděpodobně již mnoho století. Oficiálně, tedy písemně, však byla odrůda zaznamenána až roku 1738 v Pouilly. Jedná se pravděpodobně o křížence odrůd Chenin blanc x Tramín. Název Sauvignon odkazuje na to, že odrůda byla dříve považována za selekci divoké révy (sauvage=divoký). Za to, že ji člověk vzal na vědomí a zaznamenal tak pozdě, zřejmě „vděčí“ nejen netrpělivému vinaři, který ji sklízel příliš brzo, ale i své náchylnosti na zakrsávání bobulí, na padlí révové a také tomu, že hrozny jsou beze stopky přilepeny k šlahounům, takže se obtížně sklízejí. Od 60.let 20.století však prožívá Sauvignon renesanci díky mechanické sklizni a stoupající zálibě konzumentů v suchých aromatických vínech. Na naše území se dostal pravděpodobně s Habány v 16.století pod německým názvem Freigentraube. Z tohoto výrazu vznikl název Fíkový hrozen. Do Státní odrůdové knihy ČR byl zapsán v roce 1952. Ve Francii je vysázen na 24.500 hektarech, především na jihozápadě a v údolí řeky Loiry. V Itálii na zhruba 3.000 hektarech, v USA (především v Kalifornii) 5.400 ha, Jižní Afrika 9.000 ha, Chile 8.500ha, Austrálie 5.500ha, Nový Zéland 10.500ha. Certifikováno je celkem 20 klonů odrůdy Sauvignon blanc, a aby to nebylo tak jednoduché, jednotlivé klony začínají žít svým životem, jako například Sauvignon gris (Sauvignon šedý). Ten se vyskytuje zpravidla tam, kde roste Sauvignon blanc (Bordeaux, Chile) a je používán jako doplněk směsí se Sauvignonem blanc. Pěstuje se dokonce i u nás v nepatrném množství ve znojemské podoblasti. Existuje i Sauvignon jaune (žlutý) a Sauvignon violet (fialový), což jsou alternativní názvy Sauvignonu blanc vycházející z barvy bobulí. Poněkud záhadnější je Sauvignon vert, který má nejasný původ, kvůli neustálému zaměňování se Sauvignonem blanc. Byl však evidentně pěstován v 19.století v Bordeaux, odkud se dostal do Chile, kde se nazývá Sauvignonasse. Jedná se pravděpodobně o starobylou samostatnou odrůdu, čemuž odpovídá i charakter vína – je méně živé a ovocné než Sauvignon blanc a má více květinový charakter. Kromě toho má Sauvognon blanc i mnoho synonym, například Blanc doux, Blanc fumé, Douce blanche, Fumé blanc, Gros sauvignon, Muskat-Sylvaner, Sauvignon saune, Sauvignon petit atd. No, a na závěr malé doporučení, která jídla se Sauvignonem nejlépe zapíjí: Výrazněji upravené ryby, drůbež, kozí sýr.
