Čím více tříslovin, tím lepší víno. Opravdu?

Původně jsem měl v plánu napsat test jednoho vína z Beaujolais. Ale při spoustě komentářů a hodnocení mladých vín ročníku 2015 jsem vypozoroval jeden „vinný fenomén“ – spousta lidí hodnotí červená vína podle množství tříslovin. A nejsou to jen amatérští vínomilci, ale i profesionální sommeliéři, kteří mají něco napito. Prostě plný Malbec  je huj, Gamay je fuj.

Čím plnější, výraznější víno tím lepší. Čím více to „drhne“, tím více jsme asi spokojeni.  Zatímco lehkost, elegance, ovocnost a jemnost je považována za cosi podřadného, vodového a vůbec nedobrého. Proto je nahlíženo z vrchu nejen na mladá vína z Moravy či na Beaujolais nouveau, ale i na špičková cru Beaujolais, Valpolicellu, mnohá Chianti či červená vína ze Savojska. A co Pinot noir z Burgundska? To je přeci velmi často také jemné a decentní…

Malbec – Wines of Argentina

Ale je tomu vskutku tak? Chci mít pokaždé, když si otevřu láhev červeného, plná ústa tříslovin? Chci víno kousat a bojovat s každým douškem? Mám každý den k večeři steak? Nemám. Stejně jako 500g T-bone steak nepatří k mému každodennímu koloritu, tak hutné, 15% víno černé barvy plné tříslovin není to, co chci neustále pít. Prakticky pokaždé mám chuť na jiné víno. Nic proti malbecům, cabernetům či  Barolu (vinný bůh chraň).

Jsou ale chvíle, kdy chci k jídlu i bez něj ochutnat a pít vína neútočná, elegantní, která nebudou atakovat každý můj chuťový pohárek. A druhý den si klidně otevřu láhev pořádného chilského cabernetu.  Ale to neznamená, že by jedno z nich bylo více či méně kvalitní nebo dokonce opovrženíhodné.  Kdyby vinaři z odrůd Gamay, Corvina či Zweigeltrebe dělali nekvalitní a nedobrá vína, tak by je asi nikdo nepil, nekupoval a rychle by to vyrábět přestali. Zda je víno kvalitní či ne, nezáleží na tom, zda je hutné či jemné, ale jak je vinař vyrobil. Každý pijme, co nám chutná. Mimochodem – máme u nás jednoho sebestředného sommeliéra, mistra ČR, který nám podsouvá, že in je pít jen Champagne. Nenechme se těmito dogmaty ovlivňovat.