Morava 2015: Pár tipů co pít

Stejně jako loni, tak i letos jsme navštívili několik jihomoravských vinařství. Některá opakovaně, některá byla pro nás premiérou. Zde ve stručnosti najdete par „poznámek z cesty“ a hlavně tipy, co letos pít.

Vinařství Na Soutoku

Vítězství obsahu nad formou. Tak lze do určité míry popsat vinařství Karla Průši Na Soutoku. Prostory vinařství žádného tradicionalistického milovníka jihomoravských vín nenadchne. Zvláště pokud považuje za bernou minci všechny Bobule, Vinaře a pod. Prostě se najednou objevíte v logistickém skladě v Břeclavi. Karel Průša totiž vlastní i jednoho z největších dovozců zahraničních vín.

Na první pohled je znát, že zde má prioritu moderní technologie a efektivita. Investice do nejmodernější technologie (na mimo jiné šetrné zacházení s hrozny) jsou vysvětlením, proč ročník 2014 v tomto vinařství dopadl nadstandardně dobře. Vinařství nemá vlastní vinice a hrozny jsou kupovány od smluvních partnerů. Určitou výhodou je v tomto případě výběr hroznů z vinic, kde bylo počasí alespoň trochu milosrdné. Výsledkem jsou čistá, harmonická, snadno pitelná vína, která můžeme v nejlepším slova smyslu nazvat líbivá. Jedním ze znaků vinařství je nižší obsah alkoholu o jeden až dva stupně než je na Moravě zvykem. Doporučená vína: Rivaner, Vetlínské zelené a Sauvignon.

Vinařství Zapletal

Pokud chcete na jižní Moravě najít podobnost s Bordeaux, jste zde správně. A rovnou s Grand cru classé – konrétně Chateau Pichon Comtesse. V čem jsou si podobní? V cenách? Naštěstí ještě ne. V komplexnosti a kvalitě vína? Bohužel na to si ještě chvíli počkáme.  Je to výhled na vlastní vinice přes obrovská, tzv. „francouzská“ okna. Vinařství právě prodělalo výrazné stavební úpravy, takže je dost možné, že dnešní malá produkce dojde do budoucna výrazného navýšení.

Ale jsme tu kvůli vínům. Nejdříve si musíme zvyknout na trochu minimalistický výklad vinaře Zapletala. Mimochodem, Zapletalů je v Bílovicích více a skoro všichni jsou vinaři. Jsme v obci, která je (mimo jiné) vyhlášená Rulandský šedým. Vždyť „specialista“ na tuto odrůdu sídlí jen kousek odsud. A proto není překvapením, že zdejší rulanda je na jednu stranu citrusově čistá a ovocná, na druhou stranu plná, texturově bohatá a vícevrstevná.  Na první kontakt bychom ji v klidu ohodnotili lépe než kultovní zástupce stejné odrůdy s malovaným domečkem na etiketě od zdejších sousedů. Celkově tipy mezi bílými víny jsou Rulandské šedé a Chardonnay.

Na Moravu na bílá, červená vynechat – tak tímto stereotypem jsme se letos rozhodně neřídili. A i když jsem rozhodně nepolevili v náročnosti, našli jsme červená vína hodná ochutnání, pochutnání, vypití i zakoupení. A nebyly to výjimky. Chcete slušné moravské červené z Moravy za pár korun? Berte Modrý portugal od Zapletala. Chcete „high-end“, který se vymyká místním zvyklostem? (Je to prakticky cuvée odrůd Bordeaux plus Alibernet). Láhev nazvaná Bellegardo je náš tip.

Krásná hora

Nijak se netajím tím, že mne toto vinařství baví. Ošlehán návštěvami desítek vinařství ve Francii a Itálii, připadá mi tato varianta moravského vinařství originální. Minimalistická architektura, mezinárodní adjustáž lahví, mezinárodní kvalita vína a dobré vyjádření lokálního terroiru.  Celkově jsem vinařství popisoval již loni ZDE, takže tentokráte více k vínům. Stejně jako loni naše hlavní tipy jsou Sauvignon, Chardonnay+Pinot blanc, cuvée Viktorie, Chardonnay. Z červených Bernety a hlavně Pinot Noir.

Šlechtitelka

Vezměte si globus. Anebo raději mapu Evropy. Najděte Toskánsko. Hledáte v Itálii? Úplně špatně! To pravé Toskánsko je totiž ve Velkých Pavlovicích. Šlechtitelka respektive Šlechtitelská stanice Velké Pavlovice prošla za poslední roky netradičním rozvojem. Noví majitelé se rozhodli výsledky své předchozí práce zúročit.  Nekoupili si apartmán v Monacu ani jachtu v Itálii. Násobně větší částku investovali ve Velkých Pavlovicích (budoucí Monako jižní Moravy – sledujte místní realitky:) a je to znát…Původní vinařství se změnilo v luxusní penzion, restauraci a cosi jako turistický skanzen podzemních sklepů. Při pohledu z jakékoliv strany budete mít pocit, že jste o dobrých 1000 km na jih a ne uprostřed moravských vinic. Jeden obrázek vydá za 1000 slov, takže viz fotografie zde v textu. Zda se to do krajiny jižní Moravy a Velkých Pavlovic hodí, nechám na individuálním zhodnocení.

A kde se vyrábí víno? Na kopci. Tam mezi vinicemi najdete velkou produkční halu. Je na půli cesty mezi původní historickou budovou vinařství (šlechtitelské stanice) a zmiňovaným penzionem. Hala je velkoryse koncipovaná na dnešní produkci čítající přes 150 tis. lahví. A vína? Když uděláme úkrok stranou od charisma vinařství, musíme přiznat, že zdejší bílá vína jsou pro turistu dorazivšího na jižní Moravu…fajn. Ovšem v kontextu vín a vinařství, která jsme během 36 hodin projeli, to nestačí ani na průměr. Šlechtitelku zachraňují červená vína. Ne náhodou se zde vyšlechtila odrůda André. Zdejší červená mají charakter, jsou to elegantně a čistě vyrobená komerční červená vína v nejlepším slova smyslu. Nečekejte fantastické vyjádření terroiru, ale spolehlivost, že vám budou chutnat. Plusem je, že jsou na trh uvolněna později než je zvykem, takže mají čas se rozkoukat. Sáhněte po přívlastkovém Svatovavřineckém, André, Zweigeltrebe anebo Frankovce, je to volba na jistotu. Ale pokud chcete cenový tip, je to Zweigeltrebe z řady Floriánek…

Sonberk

Na zpáteční cestě jsme se tradičně zastavili na Sonberku. Toto vinařství jsem již popisoval již mnohokrát (například zde a zde). Navíc jsme zde byli těsně před prvním představením ročníku 2014, takže jsme jen v rychlosti prolétli vína, která jsou momentálně k dispozici. Zajímavá byla diskuze, zda vína na degustaci řadit dle ročníků nebo dle intenzity projevu a „líbivosti.“ Výsledkem by mohl být text na dvě A4, který by končil stejně jako diskuze na téma: „Vejce nebo slepice.“ Celkově nemohly zklamat Ryzlinky ani Pálavy. A cuvée Chardonnay + Rulandské šedé.

Nové vinařství

Další tradiční zastávka byla v Novém vinařství. Ale ještě před tím se musím zmínit o koloritu, který podstupuji prakticky pokaždé, když jedu do Drnholce. A to je oběd v restauraci U Ondrů. Nefalšované retro se vším všudy. Polévka nalévaná z kovových šálků, příbor sesazen do hlubokého talíře do tvaru hvězdice a bílé pláště obsluhy. A samozřejmě ceny – člověk má pomalu chuť se zeptat, zda nejsou v eurech. (No, dobrá, trochu přeháním). Na mapě to najdete ZDE.

Ale zpět k vínům. Prolétli jsme tentokráte jen „vstupní“ řadu Village. Z ni jednoznačně mohu doporučit růžové Svatovavřinecké. U zbylých vín se jedná už o určité cenové kompromisy. Na plný sortiment Nového vinařství se brzy zaměříme v komplexním testu.