Kolik je „kolébek“ vína? Druhý díl miniseriálu o víně a islámu
Kolik je „kolébek“ vína?
Je jedna z nich v dnešních islámských zemích?
Víno v Persii
Archeologické nálezy praví, že se jedna z kolébek vína nalézá někde mezi jižními svahy Kavkazu a jižně od Kaspického jezera. Tedy na severu dnešního Íránu, kde vznikla legenda o objevu zkvašeného moštu, tedy vína. Vinařskou velmocí byla ve starověku Sýrie a nejznámějším syrským vínem Chabylon , nazvané podle starozákonního jména dnešního Halabu. Toto víno se zmiňuje už v klínopisných textech z pozdně asyrského období. Někteří řečtí historikové byli zdejšími odrůdami natolik okouzleni, že do historické Sýrie (území dnešní Sýrie, Libanonu a Jordánska, pro toto území se používal i řecký název Levanta) umisťovali rodiště samotného boha Dionýsa-buď od oblasti Antiochie, jindy zase do vinicemi oplývající krajiny kolem Damašku.
Další významnou vinařskou oblastí byla Palestina. Když sem doputoval Mojžíš, prohlásil, že je to země oplývající kysaným mlékem (labanú) a hroznovou šťávou (dib). Nejznámější byly vinice z oblasti Jeruzaléma, Hebronu a údolí Jordánu. V Iráku se vyráběla nejlepší vína před příchodem muslimů v oblasti mezi městy Mosul a as-Sámarrá, hodně vinic bylo i kolem města Baqúba severovýchodně od Bagdadu.
Starověký Egypt
Ovšem největší plochy révy se ve starověkých předislámských zemích nacházely na území Egypta. Není divu – na zemědělské kultuře nilské delty se zakládala celá civilizace. Když sem v roce 641 vstoupila vojska Amra Ibn al-Áse (věrný druh Mohamedův), našla zde koptské kláštery a s tím nekonečné trati révy. Nejjižnější trati sahaly až ke hranicím se Súdánem. V Egyptě má také domov předek mnoha modrých odrůd vitis vinifera occidentalis. Dodnes se zachovaly i vinice v Afghanistánu severně od Kábulu, zřejmě jako poslední ozvěna po Alexandru Velikém. Vitis vinifera orientalis, předchůdce většiny mnohých současných variet, měla zase domov v údolí řeky Jordán. Definovat tehdejší odrůdy je poněkud složité. Některé z nich, jako Obeidah a Merwah v Libanonu či Rkatsitelli, Saperavi či Tsinandali v Gruzii se dochovaly dodnes, o jiných existují zmínky v písemných pramenech Hebrejců– například Psychia či Amnemia, přičemž není vždy jasné, zda se jedná o odrůdu či název vína – jako například již výše zmiňované Chabylon nebo víno z temně modrých hroznů Kúší či hebrejské archivní víno Jajín. Víme také, že předislámští Arabové rozlišovali víno podle barvy: červené,bílé, žluté a černé. Lze tudíž předpokládat, že neznali rosé. Co ovšem nevíme je, jak vlastně víno chutnalo. Někteří experti soudí, že víno mělo zcela jinou, horší, ba až odpornou chuť. A s tím souvisí rozdílný přístup ke konzumaci. Více příští týden v díle III. – Obyčej pití vína v arabských zemích.
Literatura:
Miloš Mendel: Víno a vinařství v dějinách islámu (Orientální ústav Akademie věd ČR, Praha 2010)
Hugh Johnson: Příběh vína (Slovart, 2000)
