„Pisse vieille“ – Čurej, stará!

Pohoršuje vás takový titulek? Pokud ano, tak se jen jemně zamyslete, které slovo vám vlastně dělá takový problém…to první nebo to druhé? No, buďme upřímní, možná, že to druhé. Já se jen odvážil toho, čemu se pokrytecky brání překladatelé z francouzštiny do jakéhokoli jiného jazyka. Totiž: Přesně takhle se jmenuje jedno vinařství v Brouilly. Je to v oblasti pod Maconem, někde v místech, kde jste jednou nohou v Beaujolais, ale do Maconnais to není daleko. A nejmenuje se tak vinařství, ale víno. No, a teď mi řekněte, jak to má takový Francouz říct slušně, když si právě tohle chce koupit. Možná to nechá na vrchním, který vyjmenuje veškerou nabídku. Já to tak občas dělám.
             Často se mi ale dostane odpovědi, která je poněkud zastaralá. Dozvím se, že víno mají červené a bílé. No… jednou mi to nedalo a požádal vrchního, aby byl konkrétní. Máme rulandské, zněla odpověď. Povzbuzen nečekaným úspěchem jsem se zeptal odkud. Dozvěděl jsem se, že je to jedno. Už už jsem se chystal k promluvě, že když zasadím rostlinu v Grónsku a tu samou na Sicílii, tak z ní budu mít zcela odlišné plody, ale spolkl jsem ji a projevil přání napít se šedé rulandy. Vrchní stál ke mně celou dobu přezíravě poněkud bokem a vysoko nad mou hlavou pravil směrem k protější stěně, že šedý je svět, když host neví, že rulanda je červená. To jistě, ale ta červená je ve skutečnosti modrá a ve Francii dokonce černá a donedávna to u nás nebyla rulanda, ale burgunda. A navíc je to vlastně pinot. No, tolik názvů pro jednu odrůdu? Nedivme se panu vrchnímu… ale víme, co vlastně pijeme? A je to tak důležité? Vždyť celý svět je o milionech kombinací nul a jedniček a na konci vám stejně vždycky zůstane buď nula nebo jednička = chutná-nechutná. Jenže mně to nestačí. Pochutnám si víc, když znám příběh vína! Zajímá mne, z čeho to víno je, kdo je ten vinař, který mu vtiskl charakter a proč osázel svou vinici právě těmito odrůdami. (Ve Francii povolenými odrůdami). No, znamená to snad, že vím, co piju, když znám odrůdu?  Sauvignon z Velkých Pavlovic dává přece zcela jiné víno než sauvignon z Blatnice. Je tam rozdílné podloží, jiné mikroklima, jiná orientace svahu….je důležitější odrůda nebo původ? Já vám to řeknu. Obojí. Ale musíte o tom něco vědět. Znát příběh. Někdy vám napoví název jako třeba bzenecká lipka anebo blatnický roháč. Původ znáte, ale jaké jsou v tom odrůdy? No přece ty, kterým se tam daří nejlépe! Tohle mají dobře vymyšleno ve Francii. A každý normální Francouz dobře ví, že mezi povolené odrůdy patří v Burgundsku Pinot noir anebo Chardonnay, na Rhoně například Syrah či Grenache (povolených odrůd je tam ale dvacet tři), v oblasti Bordeaux se nejvíc pěstuje Merlot či Cabernet sauvignon a na Loiře třeba Sauvignon blanc. Vždycky to tak ale nebylo! Dříve bylo ve Francii tolik odrůd, že musela zasáhnout legislativa, která je v každém regionu autorizovala. Ony se totiž všechny pro daný region nehodily. Některé dávaly velké množství vína, ale kvalita byla velmi špatná. Tak třeba Franch-Comté: V 19.století byste tam napočítali  42 odrůd. Některé z nich se přitom spolu potkaly pouze v jedné jediné vinici, některé dokonce jen v samostatné komunitě. Mnohé mají místní původ jako třeba Poulsard z Arbois nebo Trousseau ze Salins, jiné jako Gamay nebo Chardonnay byly v různých dobách půjčovány do sousedních vinic a protože se jim všude dobře dařilo, brzy byly populární prakticky po celém světě. No a když takhle soused od souseda pořád Chardonnay půjčoval dál a dál, rostlinka prošla různými klimaty a půdami a i když byla druh, tedy varieta  stejný, dávala jiné plody někde pod Pyrenejemi než v původním foyer v Chablis. No jistě, Chardonnay chutná v Maconnais, Jura či v Champagne úplě jinak! Je to podobný rozdíl jako Velké Pavlovice – Bzenec. A tak má tato turistická odrůda největší počet synonym ze všech odrůd. V  Lons-le-Saunier se jmenuje Gamay blanc, v Poligny Moulan, v Arbois a Salins Melon a v Besanconu Luisant.A tak bychom mohli pokračovat na další dvě stránky…

Taková synonymita se týká více odrůd, které legálně cestují, protože se jim daří na více místech. Například Aramon je ve Var a Bouches-du-Rhone  nazýván Ugni noir, v Hérault Plant riche, Rabalairé, Revalairé, v Haute Garonne  Revallaire, v Draguignan Gros bouteillan a v Hyeres Pisse-vin. (=čurací víno-ani tady mi nebraňte v překladu). Někde jsou odrůdy pojmenovány ne podle močopudných, ale podle projímavých účinků jako třeba foirard,  (běhavka) či fourial. . Tak totiž nazývají odrůdu calitor  z Provence, ale ta má ještě více názvů, například canseron či causeroun (ten, kdo za to může), protože když ho nescelíte do cuvé, samostatně dává jen špatné víno. Název odrůdy může odrážet i botanickou charakteristiku: mauzac z Languedocu je v Marmande nazýván ztuhlý řapík (queue roide) a v Auvillars kulatý list (feuille ronde). Anebo původ:  Mourvedre, který má pocházet z Matara v Katalánii, se v Pyrenée-Orientales nazývá mataro, v Bouche-du-Rhone catalou, v Ardenách espagnen a ve Vaucluse piemontais (obyvatel Piemontu). Anebo charge-mulet (náklad na mule) či cargo-muou, protože je jí prostě moc. Často narazíte i na různé fonetické variace. V Dauphiné se románské ciréné jmenuje místně ciranié, cérené, cirané, cérigné, céréneze. Což nemá daleko ke slovním hříčkám: V Savojsku se cacaboué jmenuje i cacabois (caca – kakání, bois – les.) nebo caca d‘oie (oie – husa, cacad‘oie – zelenožlutá barva).

                                         Ale abyste si nemysleli, že takový zmatek je jen ve Francii  či u nás: Ve švýcarském kantonu Valais říkají naší burgundě neboli rulandě čili pinotu blauburgunder nebo dole. Podle toho, jestli je domorodec Francouz či Němec. K dovršení všeho je totiž tento kanton dvojjazyčný. A tak říkají sylvánskému johannisberg a vůbec je nezajímá, že stejnojmenné město v Německu na břehu Rýna je hlavním městem ryzlinku. A svou „národní“ odrůdu nazývají chasselas. Není to moc zmatku jen proto, abych se dověděl, co piju? Není jednodušší ono chutná – nechutná? Nula nebo jednička?

Když se může každá odrůda jmenovat jinak, jak je to tedy se směskami neboli cuvé čili asamblážemi? Každý vinař si může pojmenovat směsku z povolených odrůd, jak chce. A vy přitom nemůžete říct, že nevíte, co pijete, protože víno má příběh. No, a teď vám konečně vysvětlím, jak je to s tím čurej stará ve vinařství v Brouilly poblíž Maconu.

Jednoho dne přišla stará žena jménem Mariette ke zpovědi. V kostele byl nový kněz, který si ještě neosvojil místní nářečí. Ani nevěděl, že Mariette špatně slyší. Vyslechl její zpověď a dal jí rozhřešení. Řekl: „Allez et ne péchez plus!“ (Jděte a už nehřešte). Mariette však slyšela: „Allez et ne pichez plus!“, což v místním nářečí znamená „Jděte a už nemočte“. (Picher v místním nářečí znamená „čurat, močit“). Zbožná Mariette se přísně řídila farářovou radou. Marně se jí manžel vyptával, co strašného provedla, že musí tak pykat, a tak se po několika dnech šel faráře zeptat. Když si vysvětlili, jak to vlastně je, běžel rychle domů a když byl na doslech, křičel „Pisse vieille“ (Čurej stará!)