Kouzelná řeka Rhona

Vedle Rýna, Dunaje, Loiry, Duora, Garony a Mosely je Rhona jedna z nejvýznamnějších vinařských řek na světě. Její břehy pokrývají vinice po celé  délce. Od Viege ve švýcarském kantonu Valais, vzdáleného asi 50 kilometrů od ledovcového pramene Rhony ve švýcarských Alpách až po vinice v její deltě na jihu Francie. Ještě než se tam řeka dostane, proteče Ženevským jezerem, kde se na svazích mezi Montreux a Lausanne vyjímá oblast Lavaux, která byla v roce 2005 zařazena do seznamu kulturního dědictví UNESCO díky svým jedinečným terasovitým vinicím. V okolí Ženevy pak Rhona protéká oblastí Jura a dále pak Savojskem. Tam se poblíž řeky pěstují domorodé odrůdy Roussette, Mondeuse či Savagnin, které dávají vína, jež nelze srovnávat s jinými. Od města Vienne po Valence se oblast nazývá severní Rhona, dále na jih až po departement Bouches-du-Rhone jižní Rhona. Sever a jih pak nesou společné označení Cotes-du-Rhone. Téměř polovina území jižní Rhony se nachází na západ od řeky v oblasti Midi, kterou tvoří departementy Gard, Aude a Hérault. V 17. století bylo víno z oblasti Uzes v Gard tak proslulé, že se ho mnozí obchodníci a výrobci snažili napodobovat. Aby byl uchráněn jeho původ a kvalita, bylo v roce 1650 oficiálně uznáno a jeho oblast zřetelně ohraničena. V roce 1937se konečně stala skutečností Appelation Cotes du Rhone Controlée. Jenže v roce 1956 přišla na sedláky katastrofa. Po tři týdny vál celým údolím Rhony obávaný zimní mistral a rtuť teploměru se zastavila až na neuvěřitelných -15 stupních celsia. K dovršení veškeré hrůzy pomrzly všechny tisícileté olivové háje. Vinná réva, světe div se, přežila. Zruinovaní sedláci zanechali produkce oliv a oleje a pustili se do vinohradnictví. Znamenalo to počátek gigantického růstu Cotes du Rhone.

Ovšem ještě před dvaceti lety se vína z oblasti Rhony prodávala za nesmyslně nízké ceny. Dnes je mnoho odborníků staví dokonce nad vína z ostatních francouzských oblastí. Pravdou je, že tato plná, ohnivá a ovocně kořenitá vína stojí mimo jakékoli škatulkování – ostatně stejně jako vína z Bordeaux či Burgundska.

Pro snadnější orientaci si řekněme něco o hierarchii rhonských vín. I v tomto případě nám pomůže viněta. Nejníže stojí Vin de table, stolní vína,  a jen o jednu příčku výše Vin de Pays, což lze přeložit jako zemská vína. Na rozdíl od těch stolních je už nepřípustná chaptalizace neboli doslazování moštu a hrozny musí vykazovat původ uvedený na vinětě. Obojí jsou cenově „více než přijatelná“ a za jejich koupi se nemusí stydět ani náročnější zákazník. Stolní a zemská vína jižní Rhony se totiž mnohdy vyrovnají vyšším vínům. Apelační vína, tedy viněty s nápisem Appelation d’Origine Controlée se už odlišují maximálním povoleným hektarovým výnosem, původem hroznů i odrůdovou skladbou. Apelace Cotes du Rhone bez dalších údajů zahrnuje kvalitní plná vína, která byste měli pořídit od 200 do 300 korun. Maximální povolený hektarový výnos je zde 52 hektolitry a hrozny musejí pocházet z určitých oblastí jihorhonské apelace. Vína Cotes du Rhone Village bez označení vesnice zahrnují 95 obcí departementů Drome, Gard a Vaucluse. Zabírají 6 200 hektarů a povolený výnos je 45 hektolitrů. Nejvýše stojí lokální apelace neboli 13 cru s 42 hektolitry na hektar. Nemají v názvu žádný odkaz na Cotes du Rhone a jsou uvedena jen jména obcí. Ze severní Rhony jsou to např. Cote Roti, Hermitage, z jižní Rhony Gigondas, Vacqueras či Chateauneuf du Pape.  Ani tato vína nejsou pro běžného spotřebitele nedosažitelná. Lze tak pořídit vína vysoké kvality aniž byste museli sáhnout hluboko do peněženky. Směs modrých odrůd musí obsahovat minimálně 50% odrůdy Grenache a 20% Syrah či Mourvedre. U bílých je minimální 80% podíl vyhrazen odrůdám Clairette, Viognier, Bourboulenc, Marsanne, Rousanne a Grenache blanc.

Hlavní odrůdou severní Rhony je Syrah. Vzdor všem pověstem o jejím íránském původu je dnes prostřednictvím DNA jasné, že se narodila právě tady. Patří do skupiny odrůd sérines spolu s Viognier, Marsane a Roussanne, což jsou domorodé odrůdy severní Rhony a jsou – světe div se – bílé. Ovšem probudit k životu ji museli až Australané. Ti s ní začali slavit úspěchy už v 70.letech pod jménem Shiraz. To Francouze přinutilo, aby se rozpomenuli na její kvality a dnes se Syrah těší opět zasloužené pozornosti. Nejznámější apelační víno severní Rhony je Hermitage (L’Hermitage AOC, L’Ermitage AOC i Hermitage AOC). Stejnojmenný kopec s 134 hektary vinic propůjčil jméno i některým zámořským vínům Syrah, ale pokud se s vínem Hermitage setkáte v Jižní Africe, pak vězte, že je synonymum pro odrůdu Cinsault. Ostatně Syrah má celkem 74 synonym… Žulové půdy jižních svahů Hermitage dávají pevná vína s dobrou schopností stárnout. Sousední apelace je pojmenovaná podle vesnice Crozes-Hermitage (Crozes-Hermitage AOC) s poněkud větší plochou – 1200 hektarů. Ta je orientována na rovinných břidlicových nebo sprašových půdách a její vína jsou lehčí. Skvělá vína odrůdy Syrah najdete i pod označením Cote Roti AOC. Jedinečnost je dána orientací svahu, mikroklimatem i půdou s žulovým pískem. Oficiálně je povoleno přidávat do Syrah i bílou Viognier, ale to praktikuje jen málokdo z vinařů. Bezprostředně na Cote Roti navazuje i malá oblast Condrieu AOC, kde je půda překryta drtí rohovce, křídy a slídy. Poměrně velká je na severní Rhoně i produkce bílých vín s dominantní odrůdou Viognier. Její vína jsou plná a mají jen velmi lehkou kyselinku s aroma meruněk, manga, medu, hlohu, kdoule či perníku.

Pojďme ale dále na jih mezi Valence a Montélimar, kde je výrazně tepleji a klima i krajina už připomíná středomoří. Ponejvíce se zde pěstuje 13 modrých a bílých odrůd, přičemž bílé hrozny se používají i na výrobu červených vín. A pro úplnost: povolených odrůd  v jihorhonské apelaci je 23. Z modrých tvoří 70% osázené plochy Grenache, Mourvedre a Syrah. Bílá vína musejí být lisována z 80% z odrůd Grenache blanc, Clairette, Marsanne, Rousanne, Bourboulenc a Viognier. A ještě jedna zásadní věc a odlišnost: Na rozdíl od Bordeaux, kde se zcelování různých odrůd provádí až po ukončení bouřlivého kvašení anebo ještě nějaký čas po něm, na jižní Rhoně používá mnoho vinařů tradiční technologie společného kvašení. Složení cuvé i způsob výroby pak závisí samozřejmě na průběhu sklizně. U červených vín se pak velmi často používá karbonická macerace, což znamená mj. i to, že se modré bobule nedrtí a slupka praskne až pod vnitřním tlakem kysličníku uhličitého .

Na jižní Rhoně, zejména na levém břehu, dominuje Grenache. Převažuje i v jedné z nejrozsáhlejších apelací – Cote du Ventoux. Má jméno podle dva tisíce metrů vysoké hory Mont Ventoux, kde se podle legendy narodil ostrý severní vítr mistral. Všechna vína pod tímto označením jsou krásně jednoduchá, pitelná v každé denní době a také cenově velmi přístupná. Láhev Cotes du Ventoux koupíte už za 100 korun a nemusíte se stydět. Vřele doporučuji sklenku k lehkému obědu či jen tak k občerstvení během letního odpoledne. Podobně cenově příjemné a zároveň kvalitní vína poskytuje jižní soused Cotes du Ventoux, neméně rozsáhlá apelace Cotes du Luberon. Svou geografickou polohou spadá spíše do Provence, vinařský svět ji však přiřazuje ještě k jižní Rhoně. Vinice rostou na úpatí vápencového pohoří Montagne du Luberon a i tady najdete skvělá vína s cenovou dosažitelností od 100 korun, aniž byste byli biti na kvalitě. Nevěříte-li, při troše technické zručnosti takovou láhev určitě najdete v některém e-shopu. Doporučuji zejména růžová luberonská vína, která vynikají lahodnou svěžestí. Na opačném břehu Rhony, tedy na západním v Languedocu, leží třetí rozlehlá apelace Costieres de Nimes. Její vína byla ještě před dvaceti lety „více než obyčejná“ a prodávala se velmi levně. Litr červeného vás přišel na 4 franky. Dnes prožívají velký boom, ostatně jako všechna vína z Languedocu, a určena k běžnému pití by neměla chybět v žádné vinotéce.

Pojďme ale k lokálním apelacím jižní Rhony a začněme  růžovými suchými víny Tavel a Lirac. Proslula jimi zejména obec Tavel a až poté se oba sousedi na pravém břehu řeky proslavili víny červenými. Nutno podotknout, že zatímco na levém břehu je ve směsích autorizován větší podíl Grenache než Syrah, na břehu pravém musí v lokálních apelacích procentuálně dominovat Syrah. Samostatné odrůdové víno Syrah ani Grenache povoleno není. Lirac má ovšem jeden neslavný primát. Právě tady se roku 1863 objevila mšička révokaz – fyloxera, která způsobila ve francouzském hospodářství větší ekonomické škody než první světová válka. Právě do Liracu přivezl jeden zdejší vinař z Ameriky sazenice s tímto škůdcem.

Čím dál větší věhlas v poslední době získává apelace Gigondas. Půvabná malá obec leží na úpatí malebného horského masivu Dentelles du Montmirail a po Chateauneuf du Pape je se svými 1200 hektary nejvýznamnější lokální apelací jižní Rhony. Vína smějí obsahovat nejvýše 80% Grenache, nejméně 15% Syrah a Mourvedre a nejvýše 10% celkového množství Clairette. Vyšší, teplejší polohy jsou vápenité a písčité, nižší jsou tvořeny jílem a křemenem. Vína z těchto poloh se vzájemně liší, charakter si však zachovávají stejný. Podobné rozdělení lze nalézt i v sousední obci Vacqueras, kde půda obsahuje jíl, vápno a štěrk. Vzhledem k tomu, že obec již neleží na svazích, ale na rovině nejsou zde vína tak výrazná. Spíše vynikají větší jemností.

Nejznámější samostatná apelace jižní Rhony je bezesporu tři tisíce hektarů velká Chateauneuf du Pape zahrnující pět obcí. Toto jméno budí zejména u našich konzumentů dojem, že se jedná o cosi nedosažitelného, o víno, které se pije jen několikrát za život při výjmečných příležitostech, ale není tomu tak. Ano, můžete pořídit láhev za 1500 korun, lze ji však koupit i za 250 či 350 korun aniž byste byli ochuzeni na kvalitě.

Jisté je, že toto místo má svou zvláštní auru danou historií. V roce 121 před letopočtem se zde odehrála rozhodující bitva mezi Římany a keltským kmenem Allobrogů, v roce 1157 se zde usídlil řád templářů a pojmenoval ho Castrum novum. Rozhodující podnět pro pěstování révy dal pak papež Jan XXII. Roku 1323 dal jako letní sídlo avignonských papežů vystavět hrad. Ovšem současný název Chateauneuf pochází až z 19.století. Velké renomé je ještě mladší – až do druhé světové války byla místní vína prodávána pod názvem Vin d’Avignon jako méněcenná a prodávala se do Burgundska.

Réva roste na půdách s viditelnými malými načervenalými křemeny, což jsou zbytky rhonského ledovce, nacházejí se zde také písčité a jílovité půdy. Některé vinice jsou na úbočích kopce s různou orientací, většina ale leží v rovině. Většina cuvé se mísí z různých poloh na různých půdách, což vede na jedné straně k vyváženosti a na straně druhé vlastně neexistuje riziko, že by hrozny v celé apelaci nedozrály. Vína Chateauneuf se mohou vyrábět ze třinácti povolených odrůd, což praktikuje jen pár vinařství, a to nikoli každoročně. Do cuvé se používají většinou jen Grenache, Cinsault, Mourvedre, Syrah, Mouscardin, Counoise , Clairette a Bouboulenc. Poslední dvě jmenované odrůdy jsou bílé. I tady je za nejkomplexnější odrůdu je považována Grenache, zatímco „tvrdá“ Mourvedre dává vínům díky svým tříslovinám schopnost stárnout.

Z mnoha domén chateauneufské apelace zmíním snad tu nejznámější – Beaucastel. Podle rodinného receptu se zde mošt hned po vylisování ohřívá ve vodní páře na 80 stupňů, což podporuje uvolňování tříslovin. Pokud je dobrý ročník, patří tato vína k těm nejtypičtějším z apelace. Jestliže však hrozny nedozrají, působí takové „umělé“ třísloviny příliš drsným dojmem.

 

Přírodní vinařství

Za zmínku jistě stojí metoda přírodního vinařství, která je pro oblast Rhony typická a kterou začíná praktikovat stále více producentů. Podle renomovaného enologa Yanna Rohela jde spíš o filozofii než o přesně stanovené technologické postupy. K ochraně rostlin se používají pouze organická hnojiva a zásadou je osobní kontakt člověka. Půdu kolem může klidně obdělat stroj, ale hroznů a rostlin se vinař dotýká rukama. Ve výrobě pak platí pravidlo co nejmenších zásahů do procesu kvašení a dalšího zpracování, aby mělo víno co nejblíže k hroznům, ze kterých se narodilo. Používá se již zmiňovaná karbonická macerace, víno se nefiltruje a nečeří. Na dně láhve vám pak možná zůstane přírodní kal, který však nijak neovlivní kvalitu. Vinař víno nenutí ani k tomu, aby co nejrychleji zrálo. Platí to pro sudy i pro tanky, a tak se lahvuje nejdřív v dubnu. V chuti pak převažují živočišné tóny podtržené minerálními látkami, které kořeny vytáhly hluboko ze země. Nedělejme si však iluze, že ve víně nejsou siřičitany. Konzervovat se musí, ovšem jen v minimální možné míře.

 

 

 

 

You may also like...