Alsasko – vinařská oblast Francie

Alsasko je nejen nejsevernější ale zároveň značně atypickou vinařskou oblastí Francie. Historický vliv sousedního Německa je patrný nejen v názvech obcí, jménech místních obyvatel, architektuře nebo lokální kuchyni, ale také ve víně. Odrůdy a hlavně řazení a označování vín se naprosto liší od toho, s čím se můžete setkat ve zbytku Francie. Paradoxně právě tím je nám Alsasko bližší, protože zde u vína narazíme na mnohé podobnosti s moravskými vína resp. zvyklostmi vinařské střední Evropy.

Jednak se používají převážně odrůdy známé z tuzemských vín: Silvaner (Sylvánské zelené), Pinot Blanc (Rulandské bílé), Gewürztraminer (Tramín červený), Pinot Gris ( rulandské šedé), Riesling (Ryzlink rýnský), Muscat (Muškát). Jedinou červenou odrůdou je Pinot Noir nebo-li Rulandské modré. Ta zabírá jen 10% produkce hroznů, velká část navíc slouží pro výrobu zdejších kvalitních sektů – cremant d´Alsace. Jako specifické odrůdy, které se většinou pužívají do směsných vín či sektů jsou (překvapivě) Chardonnay, Auxerrois blanc a Klevener de Heiligenstein. V drtivé většině se tyto odrůdy nescelují do cuvée a název použité odrůdy je zároveň názvem vína (což není ve zbytku Francie zvykem). Pravidla apelace Alsace AOC ustanovené v roce 1962 definuje 3 druhy / kategorie alsaských vín: základní kvalitativní úrovně alsaských vín: standardní AOC, dále vína s uvedeným názvem konkrétní vinice (někdy označováno jako „Lieux-dit“) a nejvyšší kategorie – vína z vinic kategorie Grand cru (špičkových 51 vinic). Na těch se pěstují výlučně odrůdy Pinot Gris, Riesling, Gewürztraminer, Muscat a nově Sylvaner. Z celkové produkce vín v Alsasku připadá na Grand cru pouhá 4%. V Alsasku neexistuje kategorie tradičních zemských vín VdP (nyní IGP). Pokud víno nesplňuje pravidla apelací AOC, je to automaticky vin de table = stolní víno.

Přírodní podmínky pro pěstování révy také vykazují určitou podobnost s klimatem střední Evropy. Vždyť také v Alsasku jste z ČR autem za několik hodin (cca 6h). Umírněné a slunečné podnebí s dlouhým a chladným vegetačním obdobím. Úzké údolí kopíruje tok řeky Rýna (Rhin) a před deštěm a větry je chráněno pohořím Vogézy na západě, Jurskými horami na jihu a Černým lesem na hranicích s Německem od východu. Půda má velmi proměnlivé složení – žula, vápenec, slínový jíl, břidlice, vulkanické podloží a pískovcová ornice.

Alsaská vína jsou vyvážená a vyrábějí se v suchém i sladkém stylu. Při vinifikaci se jen málokdy používá dřeva a proto bývá chuť čistá. Různorodá mikroklimata, která vznikají díky topografii předhůří tolik důležitou kyselinu ještě zdůrazňují. Specialitou mezi alsaskými víny jsou Vendages Tardives (pozdní sklizně) a Selection des grains nobles (výběr z ušlechtilých hroznů) – podobnost s tuzemskými přívlastky je spíše náhodná. V alsaském podání tyto názvy totiž opravdu definují, jak konkrétní víno vzniklo. V obou případech se jedná o ta nejušlechtilejší (a nejdražší) alsaská vína sklízena později, po napadení ušlechtilou plísní, která hrozny dehydratuje. Vendages tardivesv tomto směru určuje standardní postup, Selectionne des grains nobles pak ještě později sklízené a špičkové hrozny.

Významnými vína v Alsasku jsou také lokální sekty nazvané Cremanty d´Alsace. ty zde mají značnou tradici, ale oficiálně se vznik jejich apelace datuje do roku 1976. Se značným úspěchem se do těchto šumivých vín používá Pinot Noir, poté je víno nazýváno blanc de noir. Při použití odrůd Pinot Blanc, Chardonnay či Riesling se jedná o blanc de blanc.