Zákaz stáčených vín = apokalypsa obchodníků nebo spotřebitelů?

Prodejci stáčených vín se bouří a protestují proti připravovanému zákazu stáčených vín i v Parlamentu. Co vede zákonodárce, že přemýšlejí o takovém rozhodnutí?

Zřejmě nekvalitní víno neurčitého původu. Co vede prodejce k protestům? Obava ze značných finančních ztrát vedoucích ke krachu. ALE: Všude se zdůrazňuje původ potravin. Preferují se naše výrobky. Z naší země. A když ne, chceme znát původ. Ministerstvo zemědělství dává do kampaně nemalé prostředky. Chceme vědět, co jíme, kolik je v potravině „éček“, kdo nám je vyrobil. Jak to, že u vína je to nám, zákazníkům, jedno? Vždyť víno je deklarováno jako potravina!

Jedno přirovnání: Ještě před 25 lety se ve Francii kouřilo všude. V supermarketu i na střední škole. Vím to, protože jsem tehdy dva roky učil na lyceu v jihofrancouzském Nimes. Nikdo si nedovedl představit, že by Francouz nekouřil. Bylo by to omezení osobní svobody. Nakonec – kouření středoškoláků byla jediná vydobytá svoboda přetrvávající ze studentských nepokojů v roce 1968. Ostatní výdobytky studentské revolty se časem rozplynuly v legislativě… Když se počátkem 90.let začalo mluvit o plošném zákazu kouření v kavárnách a restauracích, mnozí Francouzi to zprvu považovali za černý humor. A zaznívaly stejné věty, jako všude na světě: Když neumíte situaci vyřešit, je nejjednodušší to zakázat. To, že kvůli tomu živnostník zkrachuje,  je vám tam nahoře jedno. A protože národním sportem Francie je mimo fotbal, rugby, házené a koridy (na jihu) i stávkování, lid vyšel do ulic. Zákaz byl však prosazen a …. Nestalo se vůbec nic. Nezkrachoval ani jeden kavárník či restauratér. Nebyla totiž alternativa. Kuřáci se nemohli uchýlit ke konkurenci. Žádná nebyla. Kdo si chce zakouřit, vyjde před kavárnu anebo si zakouří někde jinde. Třeba doma. Ano, je to paralela se zákazem stáčených vín. Pokud se zakáže plošně, nebude nikdo zvýhodněn. Vinaři budou lahvovat a prodejci budou prodávat lahve. A kdo bude chtít skleničku, snad nebude takový problém láhev otevřít a namísto z kohoutku nalít zákazníkovi z lahve. Otevřená do zítřka určitě vydrží a pokud ne, tak přece máme vakuové pumpičky. A navíc – na vinětě bude muset vinař uvést všechny náležitosti odpovídající legislativě. Prodejci budou prodávat stejně jako dřív a nikdo nezkrachuje, protože zákazník nebude moci utéct ke konkurenci. Odmítám námitku, že zákaz nic neřeší a je pohodlným řešením. V tomto případě řeší. Víno v lahvi bude mít občanský průkaz – vinětu. Slečny čepovatelky ve vinotékách nebudou hledat kdesi pod pultem dodací listy, aby tomu nepříjemnému zákazníkovi sdělily, našli dodejky, od koho že to pan majitel to víno vlastně koupil. A já budu ušetřen jejich dotazu, ze kterého mě mrazí ještě teď: A k čemu to vlastně potřebujete vědět?

P.S. Pokud byste si snad neznali odpověď, pak musím poznamenat, že zažívací trakt má na délku zhruba 11 metrů, tekutiny procházejí ledvinami a jedy a nežádoucí látky se filtrují v játrech.  Jenže ten filtr nejde vyměnit jako u auta.