Indické víno na francouzský způsob. Madame de Pompadour by oněměla úžasem.

„Co ti mám přivézt?“ to je asi obvyklá otázka při cestě do zahraničí položená osobou odjíždějící osobě zůstavší. Moje odpověď je vždy stejná. Víno. I když – v tomto případě jsem trochu váhal. Můj syn totiž odjížděl do Indie. A já už jednu zkušenost s asijským vínem měl, když jeden můj známý odlétal do Vietnamu. Stejná otázka i odpověď. Jeho kolegové mi až po roce sdělili, že neviděl moře, neviděl Hanoj, neobohatil se o reálie vietnamského života, ale celou dobu sháněl víno. Pochopil jsem, že to byla ta nejvzácnější láhev, jakou jsem kdy dostal. Bohužel však zůstalo jen u lahve… a víte, jak je těžké odpovědět na otázku, která za doprovodu nadšeného výrazu obličeje vyžaduje kladnou odpověď? …“tak jak ti to víno chutnalo?“ …ještě dnes po pěti letech mi ji občas položí a mně zase jako naschvál zavibruje v kapse mobil…

Právě jsem příkladně demonstroval to, proti čemu svým perem brojím už hezkou řádku let. Předsudky ve víně. Je sice pravda, že Vietnam ani Indie nepatří k vinařskému světu a srovnávat tyto dvě země je stejně přihlouplé jako tvrdit, že Nový Jižní Wales je na jihu Anglie, přesto by se slušelo nejdřív ochutnat. Láhev je z produkce Fratelli Wines a víno se jmenuje Sette, což znamená italsky sedm. (Vazba na italské vinařství viz závěr). Marně ovšem hledám informace o domorodých odrůdách, jako například Arkavati, Arka Shyam nebo Anab-e-shahi. Na vinětě jsou uvedeny oba Cabernety, tedy Sauvignon a Franc doplněni italskou krví Jupitera Sangiovese.

Jak víno chutná vám neřeknu. Stále se totiž nemůžu rozhodnout, kdy mám láhev otevřít. Mám si ji vychutnat sám nebo se o ni podělit? A s kým? Zajímá někoho, jak se ke mně vlastně dostala? Someliéři by jistě zkoumali množství kyselin a cukru a porovnávali neporovnatelné. A ptali by se na cenu (mimochodem, láhev nebyla z nejlevnějších). Jenže víno, to je především radost, emoce a pocit. A ty přece nelze vyjádřit technickým listem.

Po pravdě, ochutnat indické víno toužím už od doby, kdy jsem ve Švýcarsku potkal kolegu vinařského novináře jménem Subhash Arora. Seděli jsme v restauraci Plan Cerisier v Martigny a dávali si k večeři skvělé koňské maso. A nelekejte se – viz výše věta o předsudcích. Koňské maso je skvělé, zrovna jako to hovězí či vepřové. Pokud se chcete vyhranit, tak prosím vůči všem zvířatům, nikoli jen vůči koňskému, které se ve Švýcarsku běžně konzumuje. Ono setkání s indickým kolegou bylo podnětem k tomu, abych o indickém vinařství začal shánět informace. Dějiny indického vína sahají až do období harappské kultury, kdy Egyptu vládli faraoni. Ve starých mytologických textech se často vyskytuje výraz sóma rás (víno, nektar) a nápoj z rostliny sóma (vinná réva). Staří Indové věřili, že víno je živou vodou. Naučili je to staří Řekové, kteří byli jedněmi z prvních vinařů v Indii v dobách Alexandra Velikého. Vinice zakládali i Portugalci v 16.století, zejména v Kašmiru a Baramati. V 17.století byl pak dobře znám nektar z Haidarábádu. Boom vinařství propukl v 19.století, kdy bylo zapotřebí uhasit žízeň anglických vojsk. S devastací vinohradů fyloxerou a s odchodem Britů vinice prakticky přestaly existovat a znovu začaly nabírat dech až koncem 20.století. Dnes činí celková plocha indických vinic 50 tisíc hektarů. Více než dvě třetiny se nacházejí ve třech jihozápadních indických státech Maháráštra, odkud pochází moje stále neotevřená láhev, Karnátaka a Ándhrapradéš. Kromě toho se réva pěstuje i na severu v Kašmiru a Pandžábu a na jihu v Tamilnádu. Indičtí vinaři produkují vína podle tradičních francouzských metod a s francouzskými odrůdami Cabernet sauvignon, Cabernet franc, Merlot, Pinot noir, Pinot meunier, z bílých pak převládá Chardonnay. Jejich kvalita je průměrná až slušná. Na konzumaci vína se však podle hinduistického, budhistického a muslimského kodexu chování pohlíží velmi kriticky. Víno hojně pije jedině aristokratická kasta kšatrija. Ostatní vrstvy společnosti konzumují spíš silnější alkoholické nápoje na bázi pšenice, rýže nebo prosa. Díky narůstající finanční síle střední vrstvy zažívá v současné době indické vinařství renesanci.  Nejvíce expanduje firma Chateau Indage, kterou lze považovat za novodobého průkopníka indického vinařství. Její majitelé založili ve výběžcích Himaláje usedlost Himachal Pradesh a vsadili všechny karty na know-how z francouzské oblasti Champagne. Jedním z kvalitních produktů je pak polosuché šumivé víno s označením Marquis de Pompadour. Slavná metresa Ludvíka XV. totiž nade vše milovala pravé šampaňské, o kterém tvrdila, že díky němu mládne.

Kromě francouzského vinařství má to indické vazby i na italské. Jeden slavný indický enolog někde v Toskánsku prý vyrábí dvě speciální indická vína. Bílé se jmenuje sáhiba a červené nazraana. Orientální aroma tradičním francouzským a italským odrůdám dodává dlouhé zrání v sudech z tantalového dřeva. Sahiba znamenitě podtrhne chuť rybích karí a bílého masa, nazraana se nejlépe hodí k masovým karí a jídlům z tandúru (hliněná pec).

Až tu láhev otevřu, podělím se s vámi o jeho vůni, chuť a atmosféru a až někdo opět pojede do Indie a zeptá se mne, co má přivézt, odpovím – markýzu de Pompadour.

Kde hledat info:  www.indianwineacademy.com

Martin Severa