Legendy o víně – oslík, medvěd a vinaři bez humoru

Legend o víně není mnoho a navíc mají jen několik témat, která existují v různých variantách. Chybí jim smysl pro nadsázku neřkuli smysl pro humor. Víno je totiž natolik vážná věc, že na jeho účet se žertovat prostě nehodí. V legendách je tak ukrytá charakteristika dnešního vinaře. Ten rozumí humoru pouze v případě žertování o špatném, tedy sousedově víně.  Starobylé legendy většinou vyprávějí o vzniku technologií, vinohradů a původu odrůd. A zcela vzácně se se v nich vyskytne nějaký ten svatý. Respektive svatá. Jako například svatá Huna.  Ve vesnici Hunawihr žil mistr Hunon a jeho žena Huna, příbuzná alsaského vévody Étichona, který byl otcem patronky Alsaska, svaté Odily. Huna, zbožná a dobrotivá, se oddávala prostým pracem a pomáhala chudým a nemocným. Mimo jiné jim prala prádlo v místní kašně. Jednoho roku byla velmi špatná úroda. Chudí lidé se neměli jak uživit a z jejich nářků krvácelo Huně srdce. Večer spatřila ty nešťastníky u kašny a začala se horoucně modlit. Bůh její prosby vyslyšel a z kašny začalo tryskat namísto vody víno. I přiběhli všichni se džbány, vědry a sudy a každý se tak mohl zásobit na celý rok. A to víno bylo nejlepší, jaké kdy v Hunawihru měli. Lidé je mohli prodávat za dobré ceny, chudoba přestala, úsměvy a písně se vrátily… Důkaz toho, že tato legenda má pravdivé jádro, je každoroční „Fete des ménétriérs“ (Svátek potulných šumařů) v blízkém Ribeauvillé. Vždy první víkend v září je městečko plné „středověkých“ muzikantů v dobových kostýmech a v sobotu v pět hodin odpoledne vytryskne z místní kašny symbolicky víno.

Oblíbené jsou zvířecí legendy, které většinou souvisejí se vznikem technologií či vinohradů. Snad nejznámější je o oslíkovi svatého Vincenta, kterého nechal jeho pán samotného na vinici. Chudák oslík pak z hladu požíral výhonky révy a „vynalezl“ tak princip řezu, který se má dle této legendy započat vždy na svatého Vincenta 22.února. Podobného oslíka – civilizátora – vlastnil i svatý Martin, kterému legenda přiřkla kromě jiného i stvoření vinic v údolí Loiry. Legendy s tímto námětem jsou součástí starého evropského fondu: v antickém Řecku je objev řezu přičítán rovněž intervenci prozřetelnosti prostřednictvím nějakého zvířete – většinou je to osel nebo koza.

V alsaském Dambachu přisuzuje legenda zásluhy za založení vinic medvědovi. V dobách, kdy réva ještě žila jako liána ve společenství stromů, spatřil jeden mladý chlapec v lese obrovitého medvěda, jak rozmačkává trsy hroznů a šťáva z nich mu stéká do tlamy. Hošík ho napodobil a poté se vrátil do vesnice, aby se podělil se svým objevem. Zavedl pak vesničany na ono místo, lidé zahnali medvěda, okusili šťávu, vyhradili révě hezký slunečný kout a začali o ni pečovat. Není divu, že medvěd s hrozny má poblíž radnice svou sochu na staré kašně. V jiném alsaském městečku, Turckheim, se také traduje historka o vzniku vinic zásluhou mýtického zvířete. Za dávných časů, kdy údolí řeky Rýn zakrývalo moře, vylezl z vody jeden z ještěrů, aby si odpočinul na kopci. Horké slunce však vrhalo tolik svých paprsků na jeho šupiny, až rozpraskaly. Všude vytryskla krev a ještěr bídně zahynul. O několik tisíciletí později vinaři zasadili na onom kopci jménem Brand révu, z jejichž hroznů se vyrábí obzvlášť silné a výjmečné víno. Je to prý díky krvi ještěra, která zúrodnila půdu a je obsažena v hroznech.

Legendy o vzniku určitých odrůd jsou poněkud novější a nelze je dost dobře nazvat klasickými. Například v departementu Jura se traduje, že Savagnin vzešel z tokajských odrůd přivezených z Maďarska, přičemž verze o tom, jaké odrůdy a kdy byly přivezeny, se liší jedna od druhé. Stejně tak v Savojsku, kde se říká, že odrůdu Altesse přivezl savojský kníže Amédé IV. ve 14.století. Ale spíše než legendy jsou to všechno zkomolené povídačky přenášené ústně z generaci na generaci. Ostatně, náš praotec Čech by o tom mohl povídat….

Martin Severa