Legendy o víně jako heraldický znak regionu
Nejvýraznější odlišností legend o víně od ostatních je jejich marketingový charakter: vychvalují místní vína a tím pádem jsou i jakýmsi slovesným heraldickým znakem regionu. Často se setkáváme s časově přesně vymezeným vyprávěním, ve kterém vystupují známé osoby své doby. Obsahují značnou míru lidové představivosti, ale pravdivé historické jádro bezesporu mají. Nacházíme je téměř ve všech francouzských vinicích – a jako obvykle končí chválou místních vín. Tady jsou tři z nich, které představují varianty na stejné téma. Verze první: Císař Ferdinand I. nebo Maxmilián II., to už se neví, byl přijat jednoho dne v alsaském Obernai, kde mu bylo nabídnuto nabídnuto vin d’honneur – víno určené pro vzácné hosty. Poté, co bylo víno do nebe vychváleno, uslyšel členy rady zvolat: „Je dobré, sire, nicméně, máme ještě lepší. Ale uchováváme si ho pro sebe.“ Císař, kterému nechyběl smysl pro humor, vytáhl pistoli, kterou měl jeden z důstojníků za opaskem, namířil na toho odvážlivce a pravil: „Tak od této chvíle se nejlepší víno v Obernai jmenuje „vin de pistolet“. Verze druhá: v burgundském Beaune to byl zase princ Condé, který poté, co vypil víno nabídnuté starostou a konšely města, a poté, co jim ho pochválil, uslyšel: „Vězte, monsignore, že máme ještě lepší.“ Princ se poněkud uštěpačně zeptal: „Určitě si ho schováváte pro lepší příležitost?“ Starosta duchaplně odpověděl: „Přirozeně, pane, protože víno, které jsme nabídli vám, je hodno velkého prince. A to, co schováváme, je hodno velkého krále.“
Ve třetí verzi hraje hlavní roli samotný král Jindřich IV. Když dobyl město Arbois a zavázal se, že zmírní podmínky kapitulace, nechal se pozvat na večeři místními konšeli. Na stole bylo nejlepší víno regionu. Král ho vychválil a brzy uslyšel jednoho nerozvážného spolustolovníka pyšně prohlásit: „Ah, sire, máme ovšem ještě lepší.“ „V tom případě, odpověděl král šibalsky, ho určitě schováváte pro lepší příležitosti.“ Na což jiný arboisan, bývalý lékař krále Filipa II., trefně poznamenal: „Bohužel, králi, co bychom mohli uspořádat užitečnějšího pro ty, kteří jsou v zármutku a hořkosti v srdci?“ …což byla příležitost sdělit králi, v jaké mizérii obyvatelé města nacházejí… a dosáhnout snížení výkupného a rychlého odchodu armády.
Kromě aspektu legendy spojuje tyto tři historky charakter hrdosti a rebelantství, stejně tak jako duch odlišnosti, kterou vinaři projevují. Každá vinice tak má příběhy, mnohdy vypůjčené, které opěvují její vína prostřednictvím vysoce postavených osob. Citujme ve zkratce ještě jeden příklad. Princ Metternich vychvaloval císaři Napoleonovi III. Johanisberg, jehož vinice patřily přímo Metternichově rodině. Císař odsekl, že stejně tak dobré víno, ale ještě jemnější, se nachází ve Francii v Chateau de Chalon…
Někdy takové legendy přisuzují místním vínům skutečnou spasitelskou moc. Tím pádem se samozřejmě dosáhne výjimečného historického zhodnocení vína, což marketingový charakter ještě umocňuje. Svědčí o tom dvě alsaské historky: Na podzim roku 1632 se Alsaska zmocnili Švédové. Během svého postupu rozsévali teror a dorazili do Marlenheimu. Obyvatelé jim nabídli jejich nejlepší víno, Vorlauf. Žoldnéři ochutnávali tento dar natolik zdatně, že velmi rychle upadli do stavu veselosti a dobré nálady, a zcela zapomněli na svůj záměr zapálit a zbořit vesnici. Díky dobrému vínu tak město uniklo svému osudu. V Rosenheimu se události odehrály trochu rozdílně, ale výsledek byl stejný. Kolem roku 1213 vojáci vévody lotrinského obsadili město a vnikli do sklepů, kde se velmi brzo opili a bezbranní se váleli po sudech. Měšťané Rosenheimu pak vyšli z kostela, kde se ukryli, ozbrojili se, žoldáky zmasakrovali a uchránili tak své město od vyplenění.
Martin Severa
