Velkou francouzskou revoluci rozpoutal pašerák vína
Za počátek Velké francouzské revoluce je považováno datum 14.července a jako její symbol Bastila. Jenže revoluce nevypukla ze dne na den a ani Bastila v té době nebyla krutým státním vězením pro politické zločince, vždyť její nejslavnější vězeň Voltaire tam svého času pořádal tiskové konference a popíjel víno. Proč se nestala symbolem třeba Invalidovna? Právě tam totiž povstalci, lépe řečeno pařížská „beztrenýrková“ chudina, ukořistila 28.000 pušek a 5 děl, se kterýmžto arzenálem bezbrannou Bastilu se sedmi vězni „dobyli“. To ještě pánové Desmoulins, Robespierre, Danton a Marat posedávali v kavárně Procop a popíjeli předražené nakyslé vínko, které svou nadhodnotu obdrželo na celních bariérách při vstupu do Paříže. A právě na jedné z nich, v ulici Rue de Chaussé d’Autin poblíž nároží ulice Saint Lazare, stál 11.července v čele rozlíceného davu jistý Monnier. Vzbouřenci bariéru zapálili a zničili a následující dva dny padly bariéry všechny. „Pařížský lid poprvé spatřil úsvit svobody zničením bariér. Spolu s dobytím Bastily jsou to dva nejvýznamnější okamžiky v dějinách revoluce,“ stojí v oficiálním prohlášení pařížské radnice. Proč se tedy nestala symbolem bariéra a vůdčí osobností Monnier? Patrně proto, že historie si ex post vybírá názvy a symboly tak, jak to vyhovuje ideologii, náladě ve společnosti či nějaké vládnoucí klice. A co to vlastně bylo ty bariéry? Primitivní prostředky pro zdaňování spotřebního zboží přiváženého z vesnic do Paříže. Kdo tedy chtěl do hlavního města přivézt víno, musel na barikádě zaplatit tučné clo. Důsledek – i to nejobyčejnější víno stálo v Paříži 3x více než za jeho branami. Přitom šlechta měla právo dovážet cokoli bez poplatků. Kdo by se proti takovým pořádkům nevzbouřil?
Poplatky za spotřební zboží zvané „droit d’etnrée“ byly zavedeny už ve 14. století a během staletí se neustále zvyšovaly. Důsledkem nebylo jen předražené víno, ale i to, že Paříž byla těsně před branami obklopena jednoduchými nálevnami guinguettes, kam denně proudily stovky Pařížanů. Kromě nich tam posedávali i pašeráci včetně pana Monniera. Ten mezi nimi vynikal, protože jeho metody byly nejdůmyslnější – například: Pomocí obřího praku-vystřelovače přehazoval přes hradby napytlované napůl vylisované matoliny, víno dopravoval vzdušnou cestou horkovzdušným balonem a největším jeho dílem bylo 730 metrů dlouhé potrubí z nepromokavého plátna. Proč tedy právě tento člověk 3 dny před 14.červencem stál v čele davu a dal pokyn ke zničení bariér, které ho vlastně živily? Zřejmě byl uplacen nějakým negociantem. Byl pak totiž spatřován, jak svobodně jezdí s vozy plnými vína do Paříže. Kromě toho, že takového člověka – pašeráka a ještě k tomu zkorumpovaného – revoluce za svůj symbol přijmout nemůže, je tady další otázka: Bylo prolomení bariér začátek revoluce anebo její ohrožení? Vždyť z ekonomického hlediska to byl mnohem významnější počin, než dobytí nějaké Bastily. Příjmy města Paříže se tím výrazně omezily, lidové masy si však libovaly. A jedním z hlavních znaků všech revolucí je přece blaho mas, čili chudých.
Těžko tedy říci, zda víno přispělo k pádu monarchie a revoluce skutečně začala o tři dny dříve. Faktickým důsledkem bylo, že po zrušení (respektive jeho nedodržováním) „droit d’entrée“ Paříž vyhlásila bankrot. Mělo to přímou úměru? V roce 1798 byl zaveden podobný celní systém, který pak prošel mnoha obměnami, zejména za vlády císaře Napoleona. Ale to už je jiná kapitola.
A jaké víno se vlastně v 18. století v Paříži pilo? Výstižně to shrnul J.W.Goethe: „Bohatí chtějí dobré víno, chudí mnoho vína.“ A chudých bylo tehdy opravdu mnoho. Víno pro ně nebylo náročné na výrobu, lidoví vinaři se tlačili co nejblíže k Paříži, nejbližší vyhlášené vinařské oblasti jako je Orléans či Auxerre začaly produkovat kvantitu a zkazily si dobré jméno. Situaci navíc doprovázela nejrůznější a často rozporuplná nařízení. Například vinice ve větší vzdálenosti než 20 mil (89km) nemohly svou produkci prodávat v pařížských krčmách. Vyjímkou však byly vinice pařížských měšťanů. Důsledkem byl právě „řetězec“ předměstských guinguettes a ztráta motivace vyrábět pro takový odbyt dobré víno. Po revoluci se vše začalo obracet k lepšímu. Tak tedy, přispěla revoluce ke zkvalitnění vinařství anebo víno urychlilo revoluci?
Martin Severa
