Contact Information

Theodore Lowe, Ap #867-859
Sit Rd, Azusa New York

We Are Available 24/ 7. Call Now.

Po té co jsem ukončil návštěvu na Sonberku, přesunul jsem se do necelých 8 km vzdálených Hustopečí. I když ulice se nazývá Vinařská, první vizuální dojem byl přeci jen rozdílný od Sonberku. Ten  v tomto směru také nastavil laťku značně vysoko. Dobrou zprávou na začátek je, že vinařství Baloun (cíl návštěvy v Hustopečích) skrývá to nejdůležitější uvnitř, a ne zvenku své budovy. Na druhou stranu je nutno přiznat, že i na exteriéru se již začalo intenzivně pracovat. Při pohledu na jednu z přiložených fotografií je jasné, že vinař Baloun má kliku:)

Vinařství Baloun patří na jižní Moravě mezi rodinná vinařství, která již dosáhla střední velikosti. Je však nutné zmínit fakt, že jeho produkce se dělí na dvě části – jakostní vína a přívlastková vína. A druhá zmiňovaná jsou důvodem naší návštěvy. Těchto vín se u Balounů vyrobí lehce přes 300 tis. lahví ročně a jsem tady v tomto případě správně u moravského producenta kvalitních vín.

Dalším aspektem, na který narazím pokaždé, když se podívám na láhev od Balouna, je množství medailí. Oprávněně chápu důvody proč ocenění na láhve dávat – člověk se chce pochlubit a u vinaře tomu není jinak. Navíc v množství vín, která se na současném trhu na nás valí, medaile prostě „prodávají“ – pokud není víno známé, je pravděpodobnější, že si jej vyberu, když je na něm ocenění. Bohužel na jižní Moravě se často setkávám s praxí, že je využíváno lokálních, ne příliš známých soutěží k zisku medaile. Navíc oproti sportu, ve vinařském světě je výrazně lehčí získat medaili bronzovou (medaile se nedávají jen prvnímu, druhému a třetímu, ale všem, kteří splní kvalitativní pravidla). V případě vinařství Baloun se ale musím zastat vín. Jejich ocenění často pochází z renomovaných i zahraničních soutěží a vína tomu odpovídají. Ale podle mne by se medaile na lahve tolik dávat nemusely.

Při vstupu do budovy vinařství jsem zjistil 3 věci. Za prvé – probíhají zde stavební přípravy na vybudování opravdu reprezentativních prostor. To znamená, že vše, co zde uvádím, nebude tak za rok dva platit. Za druhé – u Balouna měli asi jedničku z fyziky a matematiky, a zároveň dobrého statika. Protože umístit relativně velké nerezové tanky do výše 5-6 metrů na ocelovou konstrukci, to chce buď hodně odvahy nebo výpočtů. A třetí zjištění (ne na sobě přímo pozorované) – k Balounům se na degustaci nechodí v podpatkách. Celá podlaha vyvýšených prostor s tanky je totiž tvořena jen hrubou mříží, takže celá část našeho týmu vybavená podpatky se místo na mladý sauvignon soustředila na chození po špičkách.

Poslední skrytý poklad této usedlosti, o kterém se zmíním, než dorazíme k popisu vín, je sklepení. Celkově je potřeba upřesnit, že v Hustopečích nejsou sklepy, rsp. sklípky. Když jsem pak procházel chodbami sklepení u Balouna, chtělo se mi použít frázi „o kilometrech a kilometrech podzemních chodeb.“ Ale to by bylo dost přehnané a platilo by možná tak někde v Moldávii. Nicméně zdejší sklepy vypadají zhruba tak, jak si je na jižní Moravě představuji a tak, jak ve skutečnosti vypadají jen málokdy.

A nyní k vínům aneb co zde pro nás přichystali. Byl to mix mladých vín ročníku 2013 v kombinaci s připravenými víny v lahvích ročníku 2012 a u červených i 2011. Nebudu zde zmiňovat všeobecné věci, jako že „Balounova rulanda je líbivá“ , že „Chardonnay je každý rok kulaté a líbivé“ nebo že „červená vína překvapila.“ Stejně jako na jiných vinařstvích z letošní cesty po jižní Moravě i zde mne zaujala (často nejvíce) vína z odrůd trochu opomíjených, zapomenutých, nepopulárních a nebo z těch, které já sám moc nepiji. Na 2013-ku zde platí šablona jako prakticky všude na Moravě, vyšší kyseliny na počátku, které se však nadstandardně rychle odbourávají. Specifikum u Balouna navíc je fakt, že polosuchá vína zabírají menší část jejich portfolia. Vlajka „sladkých“ vín zde prostě vlaje výrazně méně než u jiných producentů.

První z vín kategorie „to mi snad ani nenalévejte – no, když myslíte – ale to je vážně dobrý“ byl Müller Thurgau. A to jak v tankové podobě ročníku 2013, tak v lahvové – Müller Thurgau pozdní sběr 2012. Upřímně mne na tomto víně nejvíce zaujala jeho „nemüllero-thurgauovost“ s tóny, které bych řadil spíše někam do rodiny Pinotů. Takže možná bych na první napití víno označil za jakýsi Pinot-Thurgau:)
Nicméně důkaz toho, že i z nejvíce podceňované odrůdy lze vytvořit zajímavé a plné víno. Jeden z nejpozitivnějších šoků pro mne na letošní jižní Moravě. Že mne posadí do kolen nějaký „vlašák“ nebo chardonnay na bariku, to jsem čekal, ale že zrovna „kolegové“ Müller a Thurgau…To bylo překvapení a ne poslední…

Kerner pozdní sběr 2013 – další odrůda, u které jsem věděl, že ji zde vyrábějí, ale kterou jsem úspěšně ignoroval řádku let. A měl jsem to v plánu i letos. Štěstí, že mi proběhla skleničkou. Omlouvám se tímto této odrůdě. Jeden z mála polosuchých zástupců vín od Balouna. Mix mezi svěžím ryzlinkem a aromatickým vínem muškátového typu (kříženec ryzlinku a odrůdy trolinské), charakter určité medovosti. To je mimochodem i společný jmenovatel většiny bílých vín od Balouna.

Další z odrůd, které zrovna nekoupíte panu doktorovi jako dárek, když jdete na důležitou operaci je.. Veltlínské zelené pozdní sběr 2012. To že je toto víno kořenité, asi nikoho nepřekvapí. Ale jeho svěžest, kulatost, citrusové tóny ale zároveň elegance, popírají rozšířené stereotypy o této odrůdě. Pokud bych si měl na vinařství vybrat jedno víno, které bych měl pít celý týden a měl si být jistý, že mne neomrzí, byl by to tento veltlín. A sám jsem to nečekal.

Poslední bílý tip od Balouna je skutečná rarita, která na nás doslova vyskočila. Zweigeltrebe pozdní sběr 2012 – bílé. Nebo-li klaret z modrých hroznů s minimální (= žádnou) macerací se šlupkami. Takže po červeném zweiglu, růžovém zweiglu můžete nyní u Balouna ochutnat i bílou variantu. Nikdo netvrdí, že to bude prodejní hit, ale je to víno, které překvapí, a to pozitivně. Ovocnost ve vůni přechází do lehce kandované formy v chuti.  Tip na letošní léto i s vědomím toho, že na vinařských setkáních získává téma k hovoru: „Cože!? Ty jsi ještě nepil bílý zweigel??“:)

Finále u Balouna nemůže být jiné než u červených vín. Ta považuji již po mnoho let za fenomén dokazující, že červená vína na Moravě mohou vzniknout, mohou chutnat a láhev nemusí stát 500Kč. Vynechám zbytečná konstatování, že na Moravě nevzniknou v širší míře mohutná, výrazná červená vína. Ale je zde velký potenciál pro svěží, ovocná vína, která jsou zároveň rafinovaná a několika-vrstevná. Na západ od našich hranic je trend v lehčích červených vínech. U nás stále vedou třísloviny. Ale pokud se to časem změní, někteří vinaři budou připraveni.

Když k červeným vínům od Balouna přistoupíte s tím, že nehledáte Carmenere ani Bordeaux grand cru classé, tak zde prakticky nemůžete šáhnout vedle. Já vypíchnu jednak Merlot pozdní sběr 2011. Na Moravu jsem letos jel přesvědčen, že všechny merlot a cabernety pohaním a že vyrábět na Moravě tyto odrůdy nemá smysl. Odjel jsem s pocitem, že nejlepší červená vína na Moravě jsou Merloty. Tolik k předsevzetí. Tento od Balouna je lehčí variantou, ale odrůdově natolik čitelnou, že by se na ní merlot mohl vyučovat. Pokud toto má být první krok k světovým merlotům, tak hodně dobrý.

Druhý a poslední tip  – zvolil jsem pro změnu tradici – Frankovka pozdní sběr 2011. Po všech neobvyklých odrůdách a překvapeních prostě víno – klasický Baloun. Kořenitost, svěžest, středně zralé ovoce v nejlepším slova smyslu v moravské variantě. Není to Bordeaux, není to Burgundsko, je to Frankovka. A to je dobře.balounklika

Share:

administrator

redaktor VINO.TK