Ze stavaře vinařem: Rodiče si mysleli, že ze mě bude stavební inženýr a já jsem si to částečně myslel do prvního semestru studia VUT, říká mladý vinař Albert Vyoral

Jeho příběh začíná už na konci střední školy. Vše nasvědčovalo tomu, že z Alberta Vyorala ze Zlína bude po vysokoškolském studiu stavební inženýr. Stejné plány, nebo alespoň přání, měli také jeho rodiče. Kdo by si tehdy pomyslel, že z mladého zlínského usměvavého kluka vyroste milovník vína s mezinárodními ambicemi. „Pocházím ze Zlína, což není úplně místo, které by přálo pěstování révy vinné,“ říká nyní třiadvacetiletý Albert v sídle Evropského parlamentu v Bruselu, kam se dostal díky své šikovnosti a ambicím v oblasti vinařství a vinohradnictví. Úspěšně se s vínem dostal do projektu profesních motivačních stáží s názvem Proč by ne? europoslankyně Martiny Dlabajové. Dva týdny pracoval v italské oblasti Friuli (Furlánsko, na severovýchodě Itálie u města Udine na hranicích s Rakouskem a Slovinskem, pozn. red.), kde pod vedením vinaře Daria Guerriho musel projevit nejen znalosti získané studiem oboru vinařství a vinohradnictví, ale také předpoklady pro náročnou fyzickou práci na vinici.
Albert si už na střední škole kupoval literaturu, která se věnuje vínu a vinařství a jeho záliba přetrvala až na vysokou školu. „Po zkušenosti na VUT jsem si dal přihlášku, i přes značnou počáteční nevůli svých rodičů, do oboru vinařství a vinohradnictví na Zahradnické fakultě v Lednici (Mendelova univerzita v Brně, pozn. red.) a tím to všechno začalo. Život se mi úplně obrátil, je to pro mě radost,“ popisuje životní změnu mladý vinař.
Albert Vyoral poskytl rozhovor serveru Vino.tk:

Vino.tk (V): Co bylo zásadním impulsem proto, abyste se začal zabývat vinařstvím?

Albert Vyoral (AV): Možná i to, že hraju v cimbálové muzice ve Zlíně a ten folklór k tomu vínu patří. Ale to asi nebyl ten hlavní spouštěč k tomu, proč se začít zajímat o víno. Mnohem důležitější byla určitá revolta proti technice, matematice a dalšímu exaktnímu pojetí studia a života. Rodiče si mysleli, že ze mě bude stavební inženýr a já jsem si to částečně myslel do prvního semestru studia na stavebním inženýrství na VUT v Brně.

V: A co na Vaše rozhodnutí říkali rodiče? Mluvil jste o jejich nevůli k tomu, abyste studoval vinařství.

AV: Rozhodně to nebyla revolta vůči nim, oni mě od začátku potom, co viděli, že to s VUT nejde, podporovali a podporují. Nebylo to tedy tak, že bych neměl volnou ruku při výběru studia.

V: V čem Vás ovlivnila zahraniční stáž, kterou jste absolvoval v Itálii? Předpokládám, že jste ještě podobnou zkušenost ze zahraničí předtím neměl…

AV: Obohacením byl nový pohled na výrobu, italský styl produkce vína. Z vlastní praxe vím, že není úplně jednoduché se na takovou stáž dostat. Sám jsem psal několik žádostí o praxi v zahraničí, ale bez odezvy. Proto vítám toto zprostředkování, díky projektu Proč by ne? ve vinařství pana Daria Guerriho, v těsné blízkosti města Cividale del Friuli, jako obrovský přínos. A vlastně by se to dalo říct asi o všech dalších stážích mých kolegů. Dostali jsme se k něčemu, co bychom vlastními silami pravděpodobně nedokázali.

V: Pojďme ke konkrétním poznatkům. Jsou postupy výroby vína v této italské oblasti přenositelné na Českou republiku nebo přímo Moravu?

AV: Řekl bych, že ta produkce nebo styl vín jsou lehce podobné našim vínům, samozřejmě s jistými odlišnostmi, kam se české vinařství postupně možná přesune.
Myslím, že jejich vinařské know-how není žádný tajemstvím. Je víceméně podobné našim postupům. Přínosem bylo, že ten vinař se mi otevřel v rámci osobního setkání a dobře nastavených vztahů. V Česku není úplně běžné, že by nějaký vinař představil své metody výroby vína při tak krátké délce stáže.
Ptal jste se ale na přenositelnost. Myslím, že to jde docela dobře, protože se v oblasti Friuli pěstují podobné odrůdy, hlavně ty mezinárodní jako Pinot Blanc, Chardonnay, Sauvignon Blanc. Typické odrůdy pro tuto oblast jsou pak Refosco, Friulano, Verduzzo nebo Ribolla Gialla. Z tohoto výčtu je patrné, že se jedná zejména o oblast bílých vín, ale Refosco je typickou červenou odrůdou. Z mezinárodních pak Merlot a Cabernet Sauvignon, který má občas problémy s dozráváním. Se změnami klimatu se ale i tam dostávají červená vína do popředí.

V: Jaké jste si vybudoval během svého pobytu kontakty? Plánujete se přímo do této oblasti vrátit?

AV: Zapůsobilo to na mě tak, že se do Itálie velmi rád vracím, a to nejen turisticky. Rád bych se tam vrátil i pracovně. Zkušenosti, které jsem díky pobytu a práci získal, bych chtěl dále prohlubovat a využít té možnosti, poznat skutečné taje a přidané hodnoty, které bych se za jiných podmínek nedozvěděl.

V: Není tak běžné, aby byl vysokoškolák, student, producentem vína. V jaké jste nyní fázi svého podnikatelského záměru?

AV: Stále začínám. Bydlím a působím v domovském Zlíně, kde nejsou žádné vinné sklípky, takže jako sídlo používám sklep pod naším domem společně s bojlerem, kotlem a zavařeninami (smích). Vinohrady jsem měl pronajaté v obci Dolní Kounice a v jejich okolí. Dohromady se jednalo o malinký kousek, asi o půl hektaru půdy. Z toho jsem dělal víno obyčejně v demižonech. Letos již tyto vinohrady nemám, protože si plánuji pronajmout nové ve Velkých Pavlovicích. Výhodnější je to zejména z hlediska dostupnosti. Budu tam mít i vlastní sklep s dřevěnými sudy. Plán je tedy jasný: Dělat víno ve větším.

Co znamená stromeček v logu vinařství na vinětě? Je to jednoduché, když Albert navštěvoval coby malý hoch mateřskou školku, měl jako svou poznávací značku přesně takový stromeček 🙂 Foto: Jan Bohdal, Vino.tk

V: Jaké postupy využíváte? Diskutabilní, ale platná, je otázka používání přídavků, chemie…

AV: Snažím se postupovat přírodní cestou. Červená vína vyrábím bez použití síry, zrají delší dobu na všech kalových částicích, jak moštových, tak kvasničných. Vína kvasí spontánně a prodělají malolaktickou fermentaci. V průběhu roku s tím několikrát „zamíchám“. Děkuji tímto svému tatínkovi, který je mým spolupracovníkem v době, kdy jsem ve škole v Lednici. S ním na dálku konzultuji vše, co se děje při zrání a je to on, kdo víno často „zamíchá“ (smích). Když jsem byl na stáži v Itálii, tak dokonce nějaká vína lisoval.

V: S projektem jsou spojeny určité náklady. V jakých řádech se to nyní, na začátku, pohybuje?

AV: Nyní se pohybuji v řádu deseti tisíc korun, přiznám, že v podstatě systémem „co dům dá“. Používám staré demižony, starý lis, který mi půjčuje kamarád, odstopkování provádím na sítu. Takže se jedná o úplně nejjednodušší metody, které člověka stojí jenom jeho vlastní práci. Ta je ale značná, i když se jedná o malé množství hroznů.
Letos plánuji do produkce vynaložit mnohem vyšší prostředky určitě asi na úrovni sta tisíc korun. Zatím se snažím investovat z vlastních zdrojů, částečně mi pomáhají rodiče.

V: S vyššími investicemi předpokládám, že reálně pomýšlíte na zhodnocení.

AV: V této otázce jsem místy romantik. Zatím to moc propočítané nemám, ale myslím, že se tomu postupně stejně nevyhnu. Vína budou zrát delší dobu, takže i návratnost investice bude v delším časovém horizontu. Vína zrají celý jeden rok v sudu, další rok v lahvi a následující rok musím zaplatit za další hrozny. Takže tyto první roky budou nejnáročnější právě díky vzrůstajícím investicím.

V: Jaký je potenciál Vámi pěstovaných vín z hlediska délky zrání a jaký je v tomto směru Váš plán?

AV: Potenciál moravských vín není podle mě ještě úplně prozkoumaný. Postup dlouhodobého zrání není příliš rozšířený. Osobně bych chtěl vyrábět vína, která nejsou založena na primárních aromatech, ale vyvíjejí se v čase a ležením a zráním se rozvíjejí.

V: Jak se Vám daří při studiu?

AV: Nyní zpracovávám bakalářskou práci na téma biodynamika ve vinohradnictví a vinařství. Získané vědomosti se snažím aplikovat i na své vlastní produkci vína. Tyto poznatky jsem čerpal také při praxi ve vinařství Dva duby, které se nachází právě v Dolních Kounicích, kde jsem měl své vinohrady.

Albert hrdě připravuje degustaci svých vín v rámci prezentace projektu Proč by ne? v sídle Evropského parlamentu v Bruselu. Foto: Jan Bohdal, Vino.tk

V: Po dokončení studia budete odborník a také potenciální vědec v oblasti vinařství a vinohradnictví. Bude postupně pro Vás zajímavější zůstat na vinici a věnovat se praktické produkci, či se dostat do role experta, v rovině spíše teoretické, případně se realizovat jako sommelier?

AV: Nejradši bych zůstal praktikem, i když musím přiznat, že technické možnosti, které nám nabízí dnešní věda, pomáhají při výrobě vína. V praxi bych proto za použití vědeckých poznatků chtěl vyrábět přírodní vína neintervenčním přístupem. Vinař takové znalosti a poznatky nezbytně potřebuje. Nelze to prostě dělat přírodně a zároveň nemít potřebné znalosti. Vyrábět víno může každý, ale vzdělání pomůže.

V: V rámci závěrečného hodnocení a prezentace projektu Proč by ne? v Bruselu jste přivezl vlastní vzorky produkce. O jaká vína se jedná?

AV: Přivezl jsem Frankovku, což je typická středoevropská odrůda. Mám zde ale také vína, na kterých spolupracuji se svým kamarádem v rámci školy. V tomto případě jde o odrůdy Pinot Blanc, Tramín červený a Ryzlink rýnský.

V: Určitým testem toho, jak si produkce vína stojí v rámci konkurence, jsou nejrůznější domácí, ale také zahraniční soutěže. Účastnil jste se už nějaké z nich?

AV: S dosavadní velikostí produkce se určitě nebudu soutěží zúčastňovat, maximálně nějakých prezentací v rámci festivalů, ale to stejně až časem. Existují zahraniční prestižní festivaly, jako například RAW wine fair v Londýně nebo ve Vídni, kam bych se chtěl jednou podívat. Tedy, lépe řečeno, těchto významných festivalů už se účastním, ale velkou ambicí je, představit tam vlastní produkci.

Za rozhovor děkuje Jan Bohdal, redakce Vino.tk