Wine Prague: Překvapivý úspěch
Po definitivním důkazu, že vinný veletrh Víno a Delikatesy nedává smysl své existence (více zde), se všichni přihlášení vystavovatelé veletrhu Wine Prague strachovali, zda jsou svéprávní, když se přihlásili. Vnitřní rozpoložení drtivé většiny z nich (včetně autora tohoto textu) se dalo shrnout citací z kultovních českého filmu Marečku podejte mi pero: „Já vás varuju! Jestli mně to nepůjde…“ Na prvním ročníku Wine Prague tak nevisel pomyslný Damoklův meč jen nad samotnými vystavovateli, ale i nad existencí vinných veletrhů u nás.
A jak to dopadlo?
Nejčastější otázkou během veletrhu, dokonce ještě častější než dotaz na telefonní číslo našich hostesek, bylo jak se mi veletrh líbí, jaký z toho mám pocit a zda bych do toho jako vystavovatel šel znovu. Dle vlastních zkušeností ze tří dnů, které mi minimálně dalších 10 vystavovatelů potvrdilo, odpovídám: překvapivě ano, překvapivě dobrý a překvapivě šel znovu. Několik důvodů a poznatků, které mi na Wine Prague změnily úhel pohledu na tuzemské vinné veletrhy:
V průběhu 3 dnů se na výstavišti v Letňanech soustředily vinařské firmy reprezentující cca 50% tuzemského trhu s vínem (výrobci, dovozci, prodejci). Což je jednoznačný rekord. Plná hala vinařů a vinařství tu nikdy před tím nebyla. Žádné klobásy (delikatesy byly v menšině a ve vstupní hale), trička či bůh ví co. Jediná výjimka – dva vozy SEAT. A to lze odpustit. Takže opravdu VINNÁ výstava.
Spousty návštěvníků.
Největší strach byl, zda do Letňan dorazí dost lidí. I z mého pohledu, ryzího „nepražáka“ nejsou Letňany žádným centrem Prahy, spíše Teplicemi – Jih. Ale opravdu se asi tentokráte vyplatilo Metro Letňany – to „v polích.“ Od první minuty bylo návštěvníků plno a to dokonce i v zadním rohu haly. Až na výjimku posledních dvou hodin výstavy měli návštěvníci po celou dobu nadstandardní kvalitu i chování (hodnoceno pohledem vystavovatele).
To do značné míry také souviselo s praktickým pravidlem – veškeré skleničky měli na stáncích vystavovatelé a nikoliv návštěvníci. Bylo tedy na jejich rozhodnutí, zda nalijí či nenalijí. Drobnost, ale efekt byl obrovský. Po celou dobu výstavy se udržel nádech profesionality (dokonce snad i lehké náznaky Proweinu), nikdo nepadal na zem, nevrhal se na stánky se slovy „to nejlepší bílé a rychle“ a opravdu se na stáncích jednalo a diskutovalo.
Organizačně vše fungovalo, led, mytí skla, organizace stánků i zabezpečení. A drobný, nechtěný bonus na závěr výstavy byl fakt, že nenastal konec světa. I když dle chování (spotřeba 1 litr vína na hodinu) některých návštěvníků v posledních dvou hodinách to tak vypadalo. Zřejmě vsadili na nějaký Mayský kalendář a ten se…. zase spletl. Ale to byl jediný krátký moment, kdy Wine Prague chováním některých návštěvníků připomínal Víno a Delikatesy.
Shrnutí
Marek Špalek v akci:)
Tuto recenzi jsem pojal výrazně z pohledu vystavovatele a přímého účastníka. I když to bude znít alibisticky či pragmaticky, první ročník Wine Prague byl o vystavovatelích a jejich úspěšnosti. Pokud by oni (my) nebyli spokojeni, žádný další ročník by nebyl. Teď už to jen nezkazit. A pár posledních tipů, co mohl návštěvník na veletrhu objevit rsp. ochutnat. Bude jich jen pár, protože vystavovatel vystavuje a nekorzuje mezi stánky: Rosé de riceys – kultovní a raritní růžové tiché víno z Champagne. Pekelně dobré a drahé. Moravské rulandské modré s příchutí (dochutí) fernetu. Španělská vína z Navary a italské Vino nobile v průřezu více toskánských vinařství. Tradiční moravské vinařství, které od specializace na bílá vína přešlo k profilaci na sekty a červená. Zcela nové české vinařství (myšleno ne z Moravy) majitele, jehož jméno najdete každoročně v tuzemském Forbesu – seznamu miliardářů. Fantastický Pinot Noir z Německa, nepochopitelné chuti i ceny….a mnoho dalšího. Před týdnem jsem byl skeptik, dnes vám v klidu mohu doporučit návštěvu příštího ročníku.
Hodnocení tohoto veletrhu z úst účastníků i šéfů vinařských institucí přineseme v nejbližších dnech ve videoreportáži.
