Vyjádření Vinařské asociace ČR k novele zákona o vinařství

Vyjádření Vinařské asociace ČR k novele zákona o vinařství

Novela vinařského zákona, postavení malých vinařských firem, dotační politika týkající se vinařského sektoru, ale i perspektivy tohoto oboru byly hlavními tématy konference Budoucnost vinařství v České republice, kterou v posledním lednovém týdnu zorganizovala v Uherském Hradišti Asociace soukromého zemědělství ČR ve spolupráci se senátorem Ivem Valentou a svou členskou organizací – Vinařskou asociací ČR.

Škoda jen, že se k názorům přítomných zástupců nevládních organizací, vinařů a příznivců vína nemohli vyjádřit pracovníci oddělení pro víno na Ministerstvu zemědělství. Ti byli organizátory pozváni, ale účast odmítli kvůli přípravě semináře k představení novely vinařského zákona, kterou pořádá ministr zemědělství 12. února. Nejen jim, ale i široké veřejnosti proto předkládáme souhrnné vyjádření Vinařské asociace ČR k novele zákona o vinařství.

Vinařská asociace se po celou dobu tvorby novely zákona 321/2004 Sb. účastnila připomínkování tohoto pro vinařství, vinohradnictví, ale i obchod s vínem tak důležitého zákona.

Celý průběh legislativního procesu však vzbudil v našich řadách rozčarování, které vyvrcholilo způsobem, jakým byl zákon pozměněn během projednávání na Vládě ČR.

Falšování vín se díky zájmovým skupinám neřešilo v čistě věcné rovině, ale stalo se nástrojem politické reklamy zejména hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška. Bohužel i díky jeho snaze sbírat politické body se naše vinařství dostalo do ne příliš důvěryhodné roviny.

Sdílíme obecný názor na potřebu klást důraz na potírání negativních vlivů falšování vín. Nicméně jsme nuceni konstatovat, že novelizací jinak funkčního zákona se stává tato potřeba zcela neúčinnou. Správným řešením je, aby stát plnil svou základní roli dozoru nad potravinami v mezích stávajícího zákona a souvisejících zákonů a ne vytvářením nadbytečných administrativních kliček a neprůhledných vazeb.

Novela zákona přináší velmi důležité paragrafy pro následující dotační období a jde směrem k ochraně spotřebitele, což je pozitivní. Bohužel ale současně významně narušuje hospodářskou soutěž a zvýhodňuje jednu skupinu výrobců a obchodníků na úkor druhých. Zavádí další povinnosti, nová hlášení ba dokonce i celé evidenční knihy pro další subjekty. Brání tak rozvoji podnikání v našem oboru.

Celkový dopad úpravy na černý trh a potažmo falšování je marginální, naproti tomu pro byrokratickou zátěž zásadní. Kombinace s jinými připravovanými zákony pak může být pro malé producenty a obchodníky jednoznačně likvidační.

Hlavní body:

1. Značení a povinné/nepovinné údaje

Vnímáme pozitivně značení provenience na hlavní etiketě jako krok správným směrem, pokud budou někteří výrobci tuto povinnost obcházet, svědčí to zejména o jejich etické nekorektnosti, snaze skrývat pravdu a tím způsobem úmyslně klamat spotřebitele. Pokud někdo bude za každou cenu chtít skrýt původ svých vín, chce získat nefér výhodu na trhu. Spotřebitel tak pozná, že producent úmyslně něco skrývá a chce klamat. Logotyp na záklopkách jako nepovinná ochranná známka je důležitá v kontextu zachování hodnoty. Pokud se jedná o známku ve vlastnictví soukromé osoby, bylo by překvapivé její povinné používání. Naproti tomu majitel ochranné známky by měl mít pravomoc zakázat užívání v případě porušení pravidel. Mít možnost označit své produkty státními symboly potažmo jejich deriváty by měla být čest a ne povinnost. Neexistuje žádný jiný případ, kdyby bylo povinné používat jakékoliv jiné ochranné známky. Pokud by někdo například plnil dovozové víno a značil je touto známkou, devalvoval by pak její význam i hodnotu, tato nedůvěra by pak byla přenesena na všechny uživatele logotypu. Snahy Vinařského fondu ČR a Svazu vinařů ČR mají za cíl krýt velké firmy a umožnit nekorektní klamavé značení na dovozová vína lahvovaná na našem území. A nedokážeme pochopit, jak mohou nazývat zdůraznění pravdivých údajů jako diskriminaci moravských vinařů!!!

2. Povinné údaje a jejich snadná přístupnost

Vítáme nastavení pravidel pro jednoduchou dostupnost snadno čitelných povinných údajů pro všechny typy vín, kdy signifikantním údajem pro sudové, čepované i rozlévané víno je provenience. Souvisí to s předchozím bodem.

3. Pravidla pro novou a opětovnou výsadbu- nejnutnější část novely

Změny v legislativě byly nezbytné pro synchronizaci komunitárního práva a podle nás jsou včetně pravidel nastaveny spravedlivě.

4. Omezení počtu míst s prodejem sudových vín

Jedná se o stěžejní důsledek navrhované úpravy. Je předpoklad, že tento bod bude splněn. Jen opravdu silní a velcí výrobci si budou moci převzít současné odběratele pod svou firmu, anebo s důvěrou dojde k zápisu provozoven na živnostenském úřadě. Je k tomu potřeba hodně sil kontroly a zaměstnanců. Stejně tak se dá předpokládat, že vinotéky jen těžko budou sjednávat výrobu „vlastních vín“, zejména menší prodejny s více dodavateli a malým obratem. Nadto povinnosti vyplývající ze statutu výrobce odradí drtivou většinu, neboť vést vinařskou evidenci dle čísel šarží a podávat povinná prohlášení nebude nikterak lákavé.

5. Omezení falšování

Další stěžejní bod novely, falšování vína, zůstane nenaplněn. Důvod je prostý. Víno, které se zde doposud prodává jako sudové, přijde prostě do jiného obalu. Je důležité si uvědomit, že drtivá většina těchto vín pochází z dovozu a jako falšovaná se na naše území již dostanou. Pro nás je zarážející, že drtivá většina všech případů falšování padá na hlavu několika málo stále stejných firem. Tady se jedná o selhání státu, kdy není schopen postihnout opakované prohřešky a novelou zákona si jen ulehčuje svoji práci.

6. Registrace stáčíren sudových vín

Je nesmírně problematická, neb s poklesem prodejních míst dojde k intenzivním kontrolám těch poctivých a registrovaných. Naopak černá zóna se dále skryje, nemluvě o přesunu větší části stáčíren k prodeji z BIB, zejména tam, kde se jedná o doplňkový sortiment (trafiky, večerky, ostatní nepotravinářské provozy…).

7. Omezení černého trhu

Tento bod novela vůbec neřeší. Dá se říci, že pokud s tímto segmentem nikterak nepohnulo zavedení vyžadování průvodních dokladů, nedá se předpokládat vliv tohoto zákona.

8. Definice malého množství

Nově definice zahrnuje taktéž hranici 1 000 l sudového vína a 75 000 l vína baleného ve spotřebitelských obalech. Z toho plyne povinnost vedení vinařské evidence, dle šarží, o všech skladovaných produktech, zasílání povinných hlášení pro registr a jiné kontrolní orgány. Nadbytečná byrokratická zátěž, která neplní žádnou funkci.

9. Sankce za prohřešky

Vnímáme potřebu spravedlivého potrestání viníků jako nesmírně důležitou, vítali bychom ovšem rozlišení výše pokut pro první a opakovaný přestupek. Stanovení přečinů, za které je možnost udělit až 50 milionů pokuty, je zastrašující, zejména když pod ně spadají situace způsobené nechtěně, nezaviněně či někým jiným. Například chybějící údaje na přepravním obalu, který může být poškozen ne vinou prodejce. Dalším příkladem je chybné vedení/nevedení vinařské evidence. Ani nižší sankce za nesprávné údaje v hlášeních pro registr nejsou zcela v pořádku.

10. Falšování jako trestný čin?

Není součástí novely, ale ta je využívána jako opěrný bod pro mediální kampaň. Některé zájmové skupiny požadují, aby falšování vína bylo trestným činem s odnětím svobody. To zní fatálně v kontextu definice, která zahrnuje v bodě 3 i chyby na etiketách, sice se jedná o zneužití názvů CHZO/CHOP, ale tady je nebezpečnost pro společnost zcela minimální. Během jednání mezirezortní komise proběhla řada návrhů, ministr zemědělství je má k dispozici, včetně tzv. matice řešení. Jedním z návrhů bylo definovat falšování jako trestný čin, zástupci MSp se vyjádřili jasně, trest odnětí svobody nemá preventivní účinek tak jako finanční penalizace. Navíc neshledali společenskou nebezpečnost falšování vína, které neobsahuje zdraví škodlivé či jinak zdraví ohrožující látky, nikterak odlišnou než u ostatních potravin. Názor MSp podpořily i ostatní rezorty. Jedná se o jednostrannou lobby SV ČR, jež chce všemi prostředky a bez kompromisů a jednání dosáhnout svých cílů, které ne vždy mají opodstatnění.

11. Vinařský fond

Je otázka, kterou novela téměř vůbec neřeší, dotýká se jí okrajově, zejména vzhledem k rozdělení pravomocí. Vinařský fond dnes má působit jako marketingová agentura, která má pomáhat vinařům ve třech oblastech: 1. podpora stimulace produkce a marketingu jakostních vín. 2. propagační činnost a poskytování technické podpory. 3. Propagace určitých typů vín. Původně byl vytvořen jako pomocný nástroj pro rozvoj ploch vysazovaných vinic. Každý přispíval dle velikosti podniku a měl právo až na 50% příspěvek na novou výsadbu vinic. Vstupem do EU pozbyl své potřeby a transformoval se do podoby banky, která má podporovat marketing obecně. V současnosti hospodaří s částkou cca 60 mil Kč. V roce 2014 to bylo 58 mil., které rozdělil následovně: 33 mil. komunikační kampaň (supermarkety televize, noviny, rozhlas, eventy, seriál Vinaři 3,2 mil. Kč), 10 mil. smluvním partnerům, podpora rozvoje vinařské turistiky 7 mil. (otevřené sklepy, vinobraní, knihy a semináře), podpora marketingu 5,6 mil. (účast na výstavách a zahraničních soutěžích, soutěže a výstavy vín, podpora supermarketům) a informování veřejnosti 2,1 mil. (SV ČR, publikace, semináře).

Vinařský fond z celého rozpočtu dává 90 % žadatetů 20 % financí. Zbytek je soustředěn na kampaně v řetězcích a nic neříkající podporu značce VMVČ (Vína z Moravy, vína z Čech). Požadujeme převedení na dobrovolnou příspěvkovou organizaci (dle libovůle plátců). Prioritou však zůstává úplné zrušení Vinařského fondu, neboť vytváří korupční prostředí a podporuje zejména plniče vín před výrobci moravských.

Za výbor Vinařské asociace ČR

Josef Valihrach
Petr Marek
Jiří Maděřič

Aktuální informace ze světa vína najdete také na našem Facebooku.