Radost z pití vína je jen pro blbce?

K napsání tohoto textu mne vedl nedávný rozhovor v tisku s jedním českým someliérem a následná reakce prostých milovníků vína, kterým tento nápoj „jen“ chutná.              

winedrinkers2

Milovník vína

Usedl jsem nedávno k dubovému stolu s jedním českým someliérem. Byl jsem připraven sdílet zkušenosti odborníka, hodlal být obohacen o nové poznatky a hlavně – chtěl jsem se z toho všeho radovat. Jenže: moje poznámka, že mi víno prostě „jen“ chutná, českého someliéra značně popudila a byla definována jako amatérská doprovázená neverbálním komunikačním gestem v podobě zdviženého obočí. Dalších promluv o vůni či chuti jsem se raději zdržel. Jistě bych se mýlil. Radost nad sklenkou příjemného vína jsem musel tutlat. Nebyl nikdo, kdo by ji sdílel. Český someliér totiž pije profesionálně a raduje se až při odhalení vad a nedostatků, jinak by přece utrpěla jeho profesionální čest. Víno pochválí jedině z komerčních důvodů, tedy pokud je ve službách nějakého vinařství, což je bohužel dost často. S hrůzou jsem si uvědomil, že mnohem příznivěji na mne působí bilboardové reklamy, kde vína prezentují lidé, kteří o nich nevědí prakticky nic. A napadla mne věta klasika: Víno je jako ženy – když si je chceš vychutnat, nesnaž se jim porozumět.

Hlavou mi probleskla paralela se sovětskými hokejisty. Ani oni se kdysi neradovali nad činností, která byla (a pořád je) pro ostatní zdrojem radosti. Sázení gólů byla pro ně práce. A pokud se koníček – nadstavba života – ať už je to sport nebo jiná záliba, natož pak neřest, stane prací, radost zmizí. Těžko si asi umíme představit chirurga, jak za vítězného jásotu běží nemocniční chodbou s vyoperovaným apendixem nad hlavou… Vítězný ryk nad kladným výsledkem své práce bych pochopil snad jen u meteorologů…(Poslední dvě věty berte prosím s notnou dávkou nadsázky)

winedrinkers

MIlovnice vína

Ale abych se vrátil k posezení se someliérem. Jak jinak se mají vyhranit vůči nadšencům, aby zdůraznili svou profesionalitu? Vždyť takoví blogeři vypijí láhev, která jim chutná, a oni se jen chtějí podělit o zážitek! Co je na tom špatného? Mají snad popisovat víno čísly? (kyseliny, cukry, alkohol apod.) Co je špatného na tom, že mají potřebu sdělit své pocity svým přátelům? Technický list vína přece nemůže nahradit emoce.

To, co je na našem světě vína nejhorší, je vymezování. Jeden na druhého se díváme tak nějak shora a všichni všemu rozumí. Jenže na světě je tisíc chutí a upírat někomu tu jeho, je prostě zhovadilost. A tak s dovolením zakončím odpovědí pana profesora Viléme Krause, který mi na otázku „Jaké víno máte rád?“ odpověděl: „Mám rád víno, které mi chutná. A chutná mi to, na které mám právě chuť.“

 


 

You may also like...