Co pít: Chassagne Montrachet z Moravy

Co pít: Chassagne Montrachet z Moravy

Popis vína začnu nezvykle pohádkou. Byla nebyla jedna Frankovka. Bariková. Od Franty Mádla. Ročníku 2007 narozená. Dlouhou dobu si jí nikdo příliš nevšímal. Víno to bylo vždy frbarriquekvalitní, ale nijak extrémně nevystupovalo z řady. Ti, kteří ji měli rádi, si ji postupně odpíjeli, ale žádný velký hit to nebyl. Až na konci minulého roku a začátku letošního se něco událo…. Něco v láhvi. Existuje pro to neromantický název „lahvová zralost“ – a to se zřejmě této Frankovce stalo. Na podmínky moravského červeného vína dozrála do netušené formy označené jedním sommeliérem za „moravské Chassagne Montrachet za pětinu ceny.“ A protože český člověk rád ušetří, obzvlášť na něčem, co je výjimečné a kvalitní, po Frankovce barrique 2007 František Mádl se najednou zaprášilo. Pár set lahví si vzala jedna prestižní restaurace, pár set lahví jeden významný sommeliér a nějaká ta láhev zbyla i na jednoho nejmenovaného lobbistu. A jak Frankovka ke své slávě rychle přišla, tak… prostě došla… Před 14 dny se přede mnou objevila nastupující „královna“ – ona Frankovka, ale v ročníku 2009. Chodil jsem okolo ní s velkým očekáváním, ale také trochu ostražitý. Přeci jen „moravské Chassagne Montrachet“ je lákající výraz a samotné víno více než zavazující. Přišel čas se podívat, jak tato mladá Frankovka (v porovnání s tou předchozí) obstojí a zda je to další vycházející hvězda na moravském nebi červených vín. Zde pár poznámek jak to dopadlo: Etiketa na první pohled nepůsobí jako víno, které by mělo být top. Jenže viněta se nedegustuje, takže přejdu k obsahu. obrazek Při prvním přivonění jsem na základě historek o věhlasné burgundské apelaci čekal toto: zralé a až přezrálé květinové tóny, vůně růžových lístků a dotek hořké čokolády. Našel jsem to tam? Ne. Byl jsem zklamán? Ne. Vůně je rozhodně silnou stránkou tohoto vína. Plná, zralá, zemitá. Tóny marmelády z lesního ovoce, dotek kořenitosti, ušlechtilého dřeva. Mnohovrstevnatá. Působí na mne jako frankovka z Moravy? Ne. Vadí mi to? Nikoliv. Chuť. Ta je ne v rozporu s vůní, ale hodně odlišná. Jestliže vůně ze skleničky přímo vyskakovala a připomínala svou intenzitou některá kalifornská vína, chuť zůstala evropská. Dlouhá, ale relativně přísně úzká (tím vůbec neříkám, že nevýrazná). Ovocné složky z vůně se do ní (ještě) nepřeklopily. Na druhou stranu pevné třísloviny stále nesly stopy po zráním na bariku (dubovém sudě). Shrnutí: Rozhodně přede mnou bylo špičkové červené moravské víno. Pro tradicionalisty, kteří mají rádi Frankovku s kyselinkou a trochou té papriky to není. Ti v tom Frankovku asi nepoznají. Ale pokud si vybíráte víno ne podle názvu na etiketě, ale obsahu lahve, tak toto je a hlavně bude do budoucna jeden ze žhavých tipů. Ale…hlavně to nikde neříkejte, aby ještě chvíli byla k dispozici…


Aktuální informace ze světa vína najdete také na našem Facebooku.