Co v tom víně mám cítit?

Ochutnávka vín. V každém větším městě probíhá nejméně jedna denně, v Praze desítky. Vinař, sommelier či obchodník s vínem předstoupí před zúčastněné a postupně jim představí svá vína. Případně individuálně vysvětluje u svého stánku. Obě varianty slouží k tomu, aby zákazníci poznali víno a vinaře, oblíbili si jeho vína a někdy v budoucnu si jeho lahve třeba nakoupili. Nic složitého, nic na úrovní dostavby Temelína. JENŽE: „Vyskytl se nám tu takový, řekl bych… nepěkná věc.“ (citace klasika)fotkaComam3

Do roka pořádám více jak 30 ochutnávek. Milovníky vína, i ty nepolíbené, rozeznám a až donedávna jsem si myslel, že vím, co od nich můžu čekat. JENŽE: ve skutečnosti nevím. Připadám si občas jako oni – nepolíbený… i když do detailů popisuji vinařství a vinaře, region odkud pochází, technologie výroby, způsob označení etiket, historii atd., a taky se snažím (ne vždy úspěšně) výklad proložit vtipnou „historkou z natáčení“. A do toho všeho najednou hlas z publika: „To je moc hezké, co tu vykládáte, ale co v tom víně mám cítit?“ Znejistím, protože nevím, jak odpovědět. Totiž modifikací slov „zralé červené ovoce, kořenitost, kulatost, třísloviny, tóny citrusů, exotické tóny, angrešt, rybíz, maliny, zemitost, mineralita, vyváženost“ popíšete prakticky jakékoliv víno světa aniž byste jej ochutnali.  Moje nejistota pramení z jiné věci – ze slušného vychování respektive jeho posledních zbytků.ODC_0231

Pokud mi totiž někdo položí takovou otázku, mám pocit, že jsme naladěni na úplně jinou vlnu a můj výklad ho nudí. (Což o to, znám spoustu nudných lidí, kteří to o sobě nevědí.) To bych pochopil. Avšak mimo mé chápání je daleko horší věc: On to opravdu chce vědět… Zde je můj úhel pohledu:

Pokud přijdete do hospody a objednáte si guláš, zeptáte se, co v něm máte cítit? Možná se naivně zeptáte obsluhy, zda je dobrý. Odpověď? „No jasně, je vynikající!“ Pokud jdete do luxusní restaurace a vybíráte si jídlo, zeptáte se: „Co v tom mám cítit?“ Asi ne. ten dotaz bude znít jinak. Budete chtít vědět, co je jejich specialita, jak jídlo připravuji a třeba kolik to bude stát. Mohl bych pokračovat nákupem u řezníka, pekaře atd. Každý máme chuťové pohárky. Své. Vlastní. Originální. A svojí chuťovou zkušenost. Záleží na tom, co máme nachutnáno (nejen víno), co jsme před ochutnávkou jedli, pili a na dalších věcech. Ale když někdo ochutná víno a já mu dodám, že tam  „má cítit višně nebo angrešt“, bude mu to chutnat víc? Asi ne, jen se pravděpodobně vystresuje, že je tam nemůže „najít.“fotkaComam2

Jsem dalek toho, abych znevažoval jakéhokoliv účastníka ochutnávek. Není to o znalostech o víně. Vůbec. Je to o ochotě poznávat. Poznávat nové chutě a zážitky. A není to o formě: „Tady to přede mne postav, já se teda napiju sám, ale pak mi řekneš, co tam mám cítit a nejlepší by bylo, kdyby ses za mne i opil, abych pak mohl jet domů autem.“

Kde se vzalo ono „a co tam mám cítit“? Na vině jsou podle mne někteří pořadatelé ochutnávek. Ti často popis vína zredukují na tyto údaje: odrůda, přívlastek, kyselina, cukr, cena a jedno dvě ovoce, které…počkejte si… „tam máte cítit.“ Vybavuji si jistého bývalého investigativního novináře z jedné soukromé televize, který v rámci nějakého revuálního pořadu na konci 90. let poslepu poznával vína uvnitř sklenice. Včetně odrůdy, ročníku, technologie a snad i barvy traktoru. A samozřejmě včetně detailního popisu „co tam cítí“. Byl to obrovský úspěch. O to větší, o co scénka byla dopředu připravená. Podobný „talent“ se mu následně hodil k poslanecké a ministerské funkci…fotkaComam1

TAKŽE: Nenechte si mluvit do toho, co máte ve víně cítit. Spoléhejte jen a jen na sebe a své chuťové pohárky. Je jen na vás, jaká vína budete pít a jaká vám budou chutnat. A nenechte se o tuto příležitost nikým připravit.

A na závěr – nejobskurnější popis vína na degustaci: „Tóny lesní divoké trávy po dešti když jí utrhnu a udělám takhle…“ – popis doplněn gestem připomínající ždímání hadru na podlahu…


Martin Kozák

redaktor VINO.TK

You may also like...