Víno není rohlík

Víno není rohlík

Při nákupu v místním supermarketu, řešíte při nákupu rohlíku či housky, zda jí vyrobil místní pekař nebo zda pochází z gigantické pekárny, která své produkty „seká jak Baťa cvičky“? Předpokládám, že ne.  Je to přeci rohlík za 2,- Kč a houska za 2,50. Co na tom řešit. A je to s vínem stejné. A nyní si možná (a doufám) řeknete „to halt, víno je něco jiného, tam je zatraceně důležité, kdo to vyrobil.“ Ale není to tak u všech milovníků vína…

Na nedávném vinobraní jsem byl svědkem zvláštního úkazu. A byl překvapivě častý. Jednalo se o to, jakým způsobem si návštěvníci, zdůrazňuji – zájemci o víno, vybírali víno, které ochutnají. Navíc je důležité, že za ochutnání platili. Takže to byl „přímý rozhodovací nákupní proces v praxi.“ Návštěvníků bylo relativně hodně, vyšší stovky. Šlo tedy považovat reakce za docela vypovídající. A jak se tedy rozhodovali, které víno ochutnají / koupí?

  1. Cena – to není tak překvapivé. Důležitější byl fakt, že ve chvíli, kdy cena nebyla nijak extrémní, už konkrétní částku neřešili. I když se lišila třeba o 50%. Takže to bylo spíše bezpečnostní hledisko „abych nekoupil něco, na co v peněžence nemám“
  2. Sladkost – cukr je zřejmě největší droga. První otázka velmi často směřovala na zbytkový cukr vín. A nebylo to tím, že by hledali suchá vína. Cokoliv „do sladka“ v kombinaci se slovy jako Pálava, Tramín, Rulanda či s růžovým vínem, to byl vždy zaručený úspěch.
  3. Odrůda – výše zmíněné tři odrůdy, které „potěší každého“ ještě v oblibě doplňovalo Chardonnay a následně s velkým odstupem Sauvignon, Ryzlink rýnský či Veltlínské zelené. Neznámá odrůda automaticky znamenalo pokles zájmu o 80%. Cuvée rovnou nasměřovalo víno do kategorie „netečného nezájmu návštěvníků.“ V případě modrých odrůd nic nepřekoná Cabernet sauvignon a Frankovku (pro lokální patrioty). Překvapením bylo, že dnes podle mne již plošně známá odrůda Malbec činila některým návštěvníkům takové potíže, že si jí museli opakovaně přijít přechutnat, aby si zapamatovali její jméno. A ve chvíli, kdy se jim to povedlo je dohnal démon alkoholu a opět to zapomněli:)
  4. A odkud to je?“ – tento dotaz měl velmi různorodé cílení. Někdy se ptali na zemi původu, někdy na region a v případě moravských vín i na konkrétní obec. I uspokojení s odpovědí bylo různorodé. Od „Cože! Tam se dělá víno?!“ – na jihoafrická vína, přes „No jo, ve Znojmě mám oblíbeného vinaře. / Jak se jmenuje? / To si teď nemůžu vzpomenout“ až po „Burgundsko, vím, znám, mám napito. Ty jejich cabernety jsou vyhlášené…
  5. Výrobce / vinařství – ano, už na pátém místě. Nicméně dotaz na vinařství byl naprosto okrajový. „Vždyť je jedno kdo tu Pálavu vyrobil, hlavně že je to Pálava, je tam cukr a dává to“ – zjednodušující svědectví jak velká část návštěvníků vinobraní vybírala víno. Kdo konkrétní láhev vyprodukoval, tomu nebyla dávána zásadní váha. To byl jen upřesňující technicky detail. Když řadu moravských vín reprezentoval Tanzberg, Sonberk, Volařík a František Mádl, tak to bylo ohodnoceno jako „to máte samá neznámá vinařství“ – bez náznaku sarkasmu.

A teď na obhajobu návštěvníků akce. Těch bylo více jak 1000. Aktivně se o víno zajímali, jediným cílem akce bylo degustování vína. Tedy žádné trhy, kolotoče apod. Při komunikaci byli příjemní, seriózní a o vína se opravdu zajímali. I přes to, byla forma výběru vín taková, jakou jsem uvedl výše. Až vám tedy bude někdo vyprávět o autochtonních odrůdách, divokých kvasinkách ve vínech a amforách, v kterých vyrábí víno, se zájmem si ho vyslechněte. Ale je potřeba si uvědomit, že pro 95-99% milovníků vína jsou to ještě příliš vzdálené informace, ke kterým od Pálavy musí teprve dojít.

A morální ponaučení na závěr: samozřejmě se zajímejte, kdo to vín vyrobil. Často je to nejzásadnější informace (kromě samotného dojmu z vína) vůbec:)

 

Aktuální informace ze světa vína najdete také na našem Facebooku.